Milý Ježíšku...

Malý sněhový vločky padají na okení rám vytvářejí studenou peřinu nočního světa. Pozoruju jiskřičky měsíčního svitu a lesk jemnýho sněhu poletujícího za oknem. I když na Ježíška nevěřím, rozhodla jsem se mu napsat dopis. Možná nesplnitelných přání..Ale co kdyby náhodou..

Milý Ježíšku,
o trochu lásky
něhy
a touhy
bez hranic
chci Tě prosit
v tento
vánoční čas.
Trochu smutku
a štěstí
neboť to
k životu
patří.
A taky
úsměvy a objetí
a život bez války
a touhu žít
a ne zabíjet,
přátelství
a svobodu
a taky rodinu
a sluneční svit
a Ježíšku,
jestli teda jsi,
třeba jo,
co já vím,
tak prosím
dej nám víru
že zase bude
všechno v pořádku
prosím.

Malá holčička odložila kus tužky, složila dopis a pohlédla z okna. Dala se do ní zima. Oblékla si kabátek, kabátek s šesticípou hvězdou na klopě. Pokoušela se otevřít okno, ale bylo pevně zavřené. Povzdechla si a hlava jí únavou spadla a ona usnula.

Zdál se jí krásný sen, byla opět se svou rodinou, maminka držící jí v náručí a táta mile se usmívající. byla šťastná, že se měli dobře.

S trhnutím se vzbudila, to když dovnitř vtrhli dva muži. Vždycky předtím z nich měla strašný strach, ale dnes, se vzpomínkou na krásný sen si pomyslela, že Ježíšek přecejen existuje, že dostal její dopis a že už brzy bude dobře. Tato myšlenka jí neopustila ani v okamžiku, kdy jí odvaděli pryč. Zavřela oči a poddala se krásnému pocitu naděje.

Najednou ucítila zvláštní pach...
...pach plynu..

Nevěděla, že dopis zůstal ležet na stole..