Ne všechno, co se třpytí, je zlato....

// člověk umírá tolikrát,
kolikrát ztratí přítele //
____Asi umírám,a zcela určitě si za to můžu sama___

... Před šedivou budovou mateřské školy stála dívka. S lesklýma očima. Nevypadala, že někoho hledá. Nehledala. Nevypadala, že někam spěchá. Asi nespěchala. Jen tak nečinně stála a v rukou držela sedmikrásku, kterou bříšky prstů jemně hladila. Jako by se zastavil čas.
/ NeMěla být v tu chvíli ve škole, právě jí neUjížděl poslední vlak, nikdo na ni na náměstí pod koněm neČekal. Jako by nic z toho,
prostě nebylo. /

... Vzpomínala a zároveň s těma uplakanýma očima se usmívala na děti, co si vesele skotačily na šíleně starých / skoro rozpadlých / houpačkách. Štastná a smutná zároveň.

( Bylo jí šest let. A postarší dáma, co zaskakovala za nemocnou paní učitelku, se jí po šiškách s mákem- které nesnášela- zeptala takovým záhadným chraplavým hlasem, jak si představuje anděla. Víte, tenkrát se nerozmýšelela snad ani minutu a bez sebemenšího zaváhání jí popsala-
-chlapečka o hlavu vyššího
-s blonďatými kudrnatými /andělskými / vlásky
-zářivýma, hřejivýma / čertovskýma / očima
-oblečeného do šedivých tepláků a černého trička s oblíbenými dinosaury,
-kterému v tu chvíli chyběly dva přední zuby / předškolákovi /

Dodnes si pamatuje to ticho, které nastalo.A překvapený až udivený pohled tváře té starší paní......
" Myslíš si, že náš zlobivý Honza, je anděl ? " Ukázala tlustým, stařeckým prstem na chlapečka věrně předvádějicího zvuky auta, a začala se smát. Ten smích,
-rval její dětská ouška,
-zarýval se hodně hluboko do srdce- jak vidíte-
-Dotkla se jejího citlivého místa. A to tenkrát bolelo.
!!Dost!! / bolí to i dnes /

Ten chlapeček jí totiž pujčoval hračky, chránil ji před vlkem / když hráli na ovečky /, vždy na ni čekal než si zavázala tkaničky / a že jí to trvalo /. Zlobivý možná- jak v čem-, ale pokud to lze tak napsat...hodný zároveň. A kamarád hlavně. Něco se prostě nezapomíná, v něčem jste si zkrátka jisti. A co věděla ta " čarodejnice" o tom, jak jim společně v parku na starých houpačkách bylo fajn.O tajných hrách mezi stromy. Nic. )

.....Jedno z těch dětí k ní zvědavě přiběhlo. A slabým hláskem se zeptalo " Paní,hledáte někoho ? ". -vykulené oči- Setřela si slzu, sundala batoh a vytáhla čokoládu, kterou mu beze slov podala.
Dítě však vylekaně couvlo. " My nic brát od cizích lidí nesmíme ". Dívka se opřela o chatrný plot, prostrčila ruku a podala dítěti tedy jen půlku. Druhou začala sama jíst.- na nervy je dobrá-
V tu chvíli dítě poznalo, že si ten zbytek může klidně vzít. Usmálo se a už mělo čokoládu málem za ušima.

( Kdo ví, proč se cesty rozdělují? Snad proto, že ke štěstí cesta nevede, že štěstí je samo cesta. A každý ho hledá jinde a jinak. Ve školce s tím andělsko- čertovským klukem zůstala. Navzdory zástupkyni nemocné učitelky.-brzo odešla- Stejně tak na základce. Navzdory všem a všemu. / přátelství mezi chlapcem a dívkou? Ostatní měli pocit, že to nelze /
Závist, protože smích patřil snad jenom jim. Měli na něj patent a zároveň asi i monopol / nikdo je nechápal /. Všechny ty sny, z dob kdy byli menší, plnili- rádi-
Jen obejmout společně svět. Nestihli. S ukončením docházky to všechno pomalu-ale jistě- končilo.
- Dál chtěl být filmovým režisérem / ona nechtěla být herečkou /
-Nerad četl noviny, nedejbože, aby se v nich objevila zmínka o něm. /a ona chtěla být novinářkou / )

...Čokoládu snědli, společně. Každý sám. Připadala si tak zvláštně. Jako by na tom místě vůbec neměla být. To dítě neznala, nedělil je jen plot. Ale i věk, jiskry v očích.
-
-
-
"Paní, vy nic nehledáte? "
/ neříkej mi paní, prosím tě. Hledám, ale nenacházím /
"Tak ještě jednou děkuju,já si zase běžím hrát, aby mě nehledali. Čeká na mě Vítek. Nashledanou. "
/ počkej /
" Ano? "
/ Tady máš kvítek. Vem si ho. A opatrujte ho, až uschne, tak si ho schovejte. Pozdravuj Vítka./
" Proč kytku? "
/ Protože přátelství je jako rostlinka, která roste pomalu, musí podstoupit a vydržet mnohé rány a nepřízně osudu, než si zaslouží své jméno. Až potom jí říkej sedmikrásko. U mně by se toho nikdy nedočkala /
-nechápavý výraz-
/ Ahoj ! /
-
-
-
( Chtěla poznat pravé přátelství v nejisté situaci. A přitom?
Ho spíš ztratila. Převlek Robina Hooda s lukem v ruce-mu slušel. Jen spíš bral chudým a bohatým ještě přidával. A hlavně si jí krutě nevšímal. Tenkrát na tom maškarním se převlékly jedině city.
Bolelo to víc, než ten smích učitelky, asi to vůbec netušil.
Ale co. Všechno jednou přebolí. Tak, mu teď napsala smsku, aby pod tím koněm nečekal zbytečně....a svedla to na školu, na nedostatek času
Na vzdálenost. - co na tom, že ta přátelství nikdy nebránila-. Má ho ráda -jistě, vždyť pro ni byl andělem- a přitom tak nějak, nemá potřebu ho vidět. - Snad díky starým křivdám-
Má totiž pocit, že přátelství s ním byl ve skutečnosti tak trochu jen:
-spolek na ochranu obapolných zájmů a výměna užitečných úsluh
/ pučoval jí hračky, ona jemu taky. Čekal než si zaváže tkaničky, ona než si obleče bundu. Dávala mu opsat úkol z češtiny, která jí šla...on zase pomáhal s příklady z matiky, které jí nešly / -dopadla na zem- A nic moc, aby pravdu řekla )

....Ještě se naposledy podívala na tu šedivou budovu a na holčičku, která cosi hodně slavnostně s velkou dávkou důležitosti vypravovala Vítkovi.- ty děti absolutně ignorovaly křičící učitelku.-
Přála si, aby jim to vydrželo. Napořád a ještě dýl. Aby je nikdy nic nerozdělilo. Protože přátelství je jen láska bez křídel. /a křídla má anděl, kterým přítel je, takže..vyrovnáno /
Stírala si při tom další a další slzu. Třeba proto, že měla strašnou chuť na jablko...a v ruce drží jen květ. - to když měníš stará přátelství za nová-

( Víš, co by chtěla, abys věděl? A nikdy ti to neřekne sama.....tak čti...jdi pěkně po tečkách.....protože ty mají smysl...dojít až tam...někam....na konec....důstojně.....bez urážek....naštvanosti.....nepochopení se.....Otevři srdce, zavři oči a
-Nikdy nevyjmenuje 5 miss české republiky
ani nejlepší sportovce roku.
Neví, kdo dostal Nobellovu cenu za jakýkoli rok,
-Jen ví, že TYS pro ni znamenal a znamenáš dost. Nikdy na tebe nezapomene, ani se o to nebude snažit. Tvoje jméno si vybaví kdykoli, vzbuď ji třeba o půlnoci. / potlesk odezní, na medaile a ceny padne prach, vítězové budou zapomenuti /...
A i přestože nenosíš samolepku "nejlepší, nejbohatší, nej" vždycky budeš TEN, co jí uměl rozesmát, setřít slzu, co tu byl pro ni. Věř tomu. Protože tohle je pravda. )

......Ta dívka se otočila na podpadku. Uvědoměle. Jinak. Nespěchala...vlak ji ujel, pod koněm nikdo nečeká, škola je zavřená. /Jeden ne-promrhanej den./ Ale nepršelo, to je jediný plus +

----Když ze svého života vytrhnete někoho,
kdo pro vás hodně znamenal,
jste to vy, kdo prohrál----

Prohrávám, umírám...JÁ,JÁ,JÁ.
/díky lenosti, nechuti, samotářské povaze. Díky všemu viz řádky nahoře /
Ty z toho neměj těžkou hlavu, ty za to nemůžeš, anděli!! - šestileté holky se nemýlej -

MTR.