Stáří

Jdu osaměle nocí, jako kdokoliv, jako vždy.
Už jsem starý,mé kosti křupnou s každým krokem. Vracím se sám. Odloučen od hřejivého slunce, či vlahé letní noci. procházím chladnou tmou pod hvězdami, které nestárnou. Cítím se jako rychle se ztrácející nic. A v mládí plný síly a nadějí chodil jsem také těmi stejnými ulicemi bez lidí.
Jenže teď jsem už doopravdy starý a hrozně sám. Život už neutíká, jen se směje. Směje se mě, mým fotkám v bytě a vzpomínkám na něž si stěží mohu vzpomenout.