Tati, já čekám!!!!!

Jako malá jsem nikdy nepřestala doufat, že se k nám jednoho dne vrátíš.A, že zase budeme jedna normální,milující se rodina.Tak, jako jsme byly do toho dne, než jsi od nás odešel. A já do dnes ani vlastně nevím proč. Přemýšlela jsem o tom už hodněkrát a nikdy jsem nepřišla na to,proč jsi nás nechal spolu s maminkou na Štědrý den samotné.

Dvě malé,blonďaté holčičky ještě v pyžamech co poletovaly kolem, akorát nově přivezeného vánočního stromečku./to tys nám ho přivezl/Tak strašně jsme byly se sestřičkou nedočkavé.Všeho jste nechali a na naše přání jste spolu s námi šli zdobit vánoční stromeček./to jsi byl ještě s námi,ale nejspíš si už moc dobře věděl,že za pár hodin tu budeme stát bez tebe – mlčel jsi/Koledy se rozléhaly bytem, my jsme zdobili stromeček,smáli se (byli jsme šťastní –byli jsme rodina) všude vonělo cukroví a jehličí.Dokonalý den.A je to tu,každoroční boj dvou malých holčiček o to, která dá hvězdu na špičku stromu.Zvláštní nebo snad náhoda,že zrovna o těchto Vánocích jsem se dohodli a daly hvězdu na strom společně.Sestru chytla máma a mě zase Ty,protože jsem na horu nedosáhly.Každá chytla hvězdičku za jednu stranu a společně jsme jí daly nahoru.Bylo to krásné./ stáli jsem před stromečkem a koukali na něj – ještě pár hodin jako rodina/Pak jsme šli na procházku,sněžilo a my stavěli sněhuláka./to tys nám pomohl udělat ty velké koule pro jeho tělíčko/Moje malé ručičky se začaly třást zimou,ale já se snažila sněhuláka dostavět / přece sem to sestřičce slíbila/.Čím dál tím vetší zima a blížící se večer nás zahnal domů.Seděly jsme se sestřičkou v obýváku a sledovaly pohádky, maminka připravovala večeři a ty jsi se najedou začal oblékat.Ted už vím,že si se nešel jen tak projít nebo něco koupit co maminka zapomněla. „Možná se chvilku zdržím, tak na mě počkejte.“ /lhal jsi nám, věděl jsi, že už se k nám nevrátíš/Hodiny ubíhaly a ty nikde.Naše nedočkavé tvářičky se pomalu měnily ve zklamané.Tak dlouho jsi nešel a my jsme čekaly.Stromeček svítil,večeře hotová,maminka nervózní pobíhala po obýváku (volala ti),ale ty jsi telefon nezvedal.Cítila jsem,že něco není pořádku /bála jsem se/.Tati,vždyť my jsem měly strach.“ Maminko, kde je tatínek?“ zeptala se sestřička. „No víš, maminka něco zapomněla,tak pro to tatínek jel .“ „ A,proto pláčeš mami?“ Viděla jsem, že je pro maminku těžké odpovídat vyptávající se sestřičce a tak sem jí odvedla do pokoje.“Klárko pojď,půjdeme spinkat,Ježíšek má dneska moc práce a tak to už dneska nestihne ano?“ Smutně se na mě podívala „Kde je tatínek?“…… „Má moc práce, proto přijde později,neboj se“ Dívala se na mě a usnula.Já si sedla k oknu v pokojíčku /rukou jsem otřela zamlžené okno/ a koukala jsem ven.Nepřála jsem si žádné panenky ani žádné hračky,přála jsem si abys ses vrátil.Čekala jsem na to,kdy se otevřou dveře v pokojíčku a v nich budete stát spolu s maminkou a pak půjdeme ke stromečku a budeme spolu.Usnula jsem.

Ale i teď, jako velká jsem,také nikdy nepřestala doufat,že se k nám vrátíš.A,že zase budeme jedna normální,milující se rodina. Tak, jako jsme byly do toho dne, než jsi od nás odešel.Pořád i jako před lety nevím, proč jsi nás opustil a nechal jsi na Štědrý den doma čekat svojí rodinu. Nikdy Ti to nezapomenu.Nezapomenu Ti,že už jsem nemohly se sestřičkou dávat společně na strom hvězdu.Protože jsi tu nebyl,abys mě vyzvedl na horu,když jsem ještě nedosáhla na horu./a já nechtěla stát na židli./Nezapomenu Ti,že si nás nechal/necháváš čekat, ale přeji si, abys se vrátil.Chtěla bych slyšet, proč si nechal dvě malé holky spolu s mámou čekat samotné doma,jestli tě bolelo to,že jsi nám lhal a jestli ti není lito to ,že trávíme každé Vánoce samy bez táty.Protože už nejsem malá, jako když jsi odešel,tak už mi nestačí mámy milosrdné lži / ona za to nemůže já vím/ ,že sháníš ten dáreček co jsme si,tak strašně přáli.To už mi srdíčko,aspoň na chvilku nezahřeje,když vím že to tak není.

A proto čekám každý Štědrý den na svůj dárek.Čekám na to proč.