Příběh zakončený smrtí

-Stála u zrcadla a dívala se na sebe. Nebyla ošklivá, jen si to nedokázala přiznat. Viděla sama sebe jako malou ošklivou holku, kterou nikdo nechce, kterou nikdo nemá rád. Nicméně si oblékla mikinu, vzala psa a šla ven.
-Nevěděla vlastně proč to dělá, ale věděla, že musí. Prostě to jinak nejde, a výmluva, že jde ven se psem, byla ideální řešení. Nikdy nedošla dál než na stezku, která byla asi 2 minuty od jejího domu. Bylo to spolehlivé naleziště všeho co potřebovala- vždy tu našla nějakou skleněnou flašku, které byla ještě celá. A jelikož vedle stezky tekl potok, měla to vlastně jednoduché.... A tohle probíhalo každý den..
-Nejdřív ze všeho si zapla mp3ky v telefonu, bez hudby by neudělala téměř ani krok, potom vyndala kapesníky, flašku umyla v potoce, potom ji odnesla za koleje, kde nebyli lidé, tam ji rozbila, sklo otřela, a... řezala se. Prostě se pořezala. Řezala do sebe jako do nějakého zlého člověka, který má být co nejvíce potrestán, jako do člověka, který má být takto mučivě a bolestivě zabit. Každý jiný člověk by nejspíš sykal bolestí, ale ona ne.. Byla už tak zvyklá, že ji nemohlo bolet snad nic. Ale bolelo ji moc věcí psychicky... Člověk by si myslel, že na sebepoškozování nemůže být závislost, ale ono je to jinak...
-Pokaždé se bála, že na to někdo přijde, ale uměla to dobře skrýt.... Ale stejně, ti NEJbližší o tom věděli, a vymlouvali jí to..... Jenže kolikrát ona už s tím vším chtěla přestat? Mockrát. Ale nešlo to. Ne, prostě to nešlo. Nikdo jí nemůže pomoci...

-A tak už je smířena s tím, že zemře velmi mladá, velmi opuštěná, a velmi bolestivě...