Pohled z okna...

Amy se dívala z okna. Tento pohled znala s přesností do detailů, dokázala by ho nakreslit i poslepu. Dívá se ven hodiny, jednou jí řekl jeden chytrý muž, ať jde ven a nedívá se jen na život, ať ho žije.

Jak ráda by se teď rozběhla, přeskočila pár schodů a prošla se ulicí s rodinými domky. Běh, nádherný pocit, který se podobá létání, pocit, že doběhneš kamkoliv chceš. Sen, že poběžíš tak rychle až vzlétneš a dotkneš se oblaků. Co to je už vlastně, ale běh? Nepamatuje si ho, zapomněla už i ten pocit létání. Jak ráda by si stoupla a rozběhla se tam kam chce, ale nemůže.

Když se dozvěděla, že nebude chodit, neplakal. Mlčela a dívala se z okna. Vypadala klidně a vyrovnaně, ale uvnitř cítila takovou bolest, že jí málem udusila. Omotala se jí kolem krku a čím dál víc utahovala.Zvláštní jak může člověku jeden okamžik, jedna milisekunda změnit život. Nátlak paparazzi, nepříjemné telefonáty, vyhrožování, hádka, skřípění brzd, náraz, nemocnice a pak jen výhled z okna.

Prázdno, které se rozprostírá do celého těla je nesnesitelné.

Co se jí honí hlavou, když pozoruje prázdnou ulici? vzpomínky....na ní a Joshe...

"Dobrý den" upozorni na sebe lékař "Dobrý den" špitne Amy " Co je s Joshem, je v pořádku...můžu ho vidět" zeptá se zoufale, hned jak spatří doktora. Mlčel, nevěděl jak jí má říct, že ho už neuvidí...jak říct milované osobě, že ztratila svou lásku." Je nám to velice líto, ale váš manžel nehodu nepřežil"...dívala se na něj, ale snad ho ani neviděla....

po tvářích se jí začali kutálet slzy...proč si musela zrovna vzpomenout na tohle? Bolest a pocit že se už nenadechne...skoncování s životem a slib, že to bez něj zvládne...slíbila mu to, jako by snad tušil, že se něco podobného stane. Musí to zvládnout...

Prázdný pohled představa a snění. Dá se tomu říkat život? Ano, ale jen po setmění, kdy z každého koutku místnosti vyjde kamarád a ona v okamžení vzlétne a létá po pokoji.Může i chodit, jeden krůček a hned druhý. Pro někoho je to samozřejmost, ale pak pozná že to tak není.

Sní s otevřenýma očima. Představy se stávají útočištěm a vzpomínky se cení.

Jak chutná pláč a slzy? Ví to vůbec? Jak chutná smích kdy je člověk jako v tranzu a probudí se, najde svou realitu v okamžiku, kdy pozná že to byl všechno jen sen, že není čemu se smát.

Chuť života. Je slaná, sladká, kyselá nebo hořká? Pro ní měla ostrou chuť, se špetkou bolesti, ale i krásných chvil, kdy se zachumlala v náručí Joshe a celý svět se jí zdál nádherný. Štěstí a radost z prvních úspěchů, ze slov lásky, z prostého ano. Ale kde je on teď?

Chlad ten cítí stále. Je tu i když je teplo. Chlad v duši, až srdce zmrzne.Pak už je jen prázdné nic.
Lepší je vzpomínat, než nevzpomínat vůbec. Vypij sladkou vodu zapomění, pár prášků nebo snění. A dál už zase znova už nic není.
Vidí vůbec ještě něco? a nebo už jsou to jen oživlé vzpomínky na první sníh, teplo, na něžné pohlazení....na Joshe...?Něžná slova Mám tě rád a pár drobných pohledů a přání.

Čas jde, utíká, až letí. Nikdy se nezastaví, i když Amy takoví pocit měla. Pro ní se už čas navždy zastavil. Už neuvidí paprsky slunce, které by jí hřáli na tváři. Už nebudou žádné útěky do lesů, kde se dá na všechno zapomenout, i na hnusnou pachuť žalu.
Co tedy bude?