Národní galerie.

Národní galerie.

Potichu ve své kráse v celém šramotu kolem ,stojí tam nehybně-obrovská budova.Pater v ní nespočet.Když vejdete dovnitř ,dýchne na Vás z lehoučka úmění a krása těch všech obrazů,plastik,…
Prošla jsem všechny patra,všechny místnosti.
Až s nemocniční čistotou ,která byla všude kolem.
Bílé zdi ,bílá podlaha.Kov.Sklo.Nikde ani náznak nedokonalosti.
Jeden ze sálů mě uchvátil úplně nejvíc.Tam sem se také zastavila.Nad nimi napsáno-Tempera a olejové barvy.
Když sem otevřela obrovské ,těžké bílé dveře ,nevěděla jsem ,co mě ještě čeká.
Zamrazilo mě ,z toho velkého prostoru.Nesměle jsem vykročila v před do sálového bludiště.
To co mě nejvíce uchvátilo ,byly abstrakce.U těchto plátem ,by jsem mohla stát celé hodiny ,ale stejně bych si nestihla prohlídnout každý detail,návaznost.Až teď mi došlo kolik odstínů má zelená ,modrá,červená.Ale byl čas jít dál.V sále jsem zbyla sama.Kroky se ozývaly po celém sále a v dáli si pro sebe něco mumlal hlídač.Od stropu mě pozorovali kamery.Snímaly každý můj pohyb.Při pohledu na obraz mě napadali slova.Snažila jsem se uhádnout co autor zamýšlel.
Nenávist,válka,lidi oheň,láska,život,boty,….konec.
Sláva slov zmizela stejně rychle ,jako uběhla hodina ,kterou jsem měla na prohlídku.Byl čas jít dál.Do dalších míst ,kde na mě dýchne umění.