Jiná:

Jiná:

Byla zimní noc a na nebi vyšel měsíc a hvězdy.Dodávaly zimnímu období ještě více tajemnosti.O kolo byl samý sníh a jeho odraz dělal noc o něco světlejší.Začaly proletovat sněhové vločky.Velké a líné.Pomalu protínaly noc a mezi nimi tančila dívka.Na boso v černých saténových šatech ,které jí dodávaly eleganci.Smála se.Někdy její smích připomínal blázna-naháněl strach.Ale ona ,byla šťastná ,byla totiž jiná.Nešla s davem.V kolektivu třídy ,kam chodila ,se cítila poněkud zvláštně.Ona ,byla jediná ,která poslouchala metal.Mezi popovými lidmi od nich ze třídy ,se cítila povrchně.Zbytek třídy z ní měl respekt.Spíš strach.Nikdo z nich jí neznal ,nikdo nevěděl ,co od ní čekat.
Jednoho dne přišla do školy.Jako obvykle vešla do třídy ,kde na ni všichni pohlížely se strachem.Jednoduše civěli.Mezi popovými skladbami jejich spolužáků se naplno ozýval metal z její mp4.Všechno jako by se jejím příchodem zastavilo,utichlo.Byla spokojená ,byla jiná.Dnes na sobě měla jako vždycky oblečení ,které vyjadřovalo metalovou muziku.Také nechyběl kožený náramek s cvoky.Do třídy dnes přišla nová profesorka matiky.Důležitá babizna na vysokých podpatcích v konzervativním oblečení.Bylo jí okolo 50.Nosánek nahoru.
Když spatřila dívku sedící v poslední lavici v černém oblečení a s kovovým náramkem.Přistoupila k ní.Se štítivým výrazem ve tváři.Aniž by se představila ,aniž by nahodila úsměv.Řekla:“Ty k tabuli!“A postrčila si brýle na hrbatém nose.Vytáhla na ni příklady pro vysokoškoláky a sjela jí jak pětiletou holčičku.“Jo a ještě něco sem ti chtěla říct ,nebudeš do mých hodin chodit takhle oblečená.Je to nepřípustné!Ale….“Dodala dívka.“Žádné ,ale….“A Profesorka pokračovala ve svém výkladu.V dívce kypěla zlost.Cukalo to s ní.Na každou hodinu s babiznou chodila ve svém oblíbeném oblečení ,které vyžadovalo její postoj.Profesorka jí šikanovala.Denně jí vyvolávala.A třída popařů jí to přála.
Jednou jí profesorka přistihla ,jak si prohlíží svůj náramek s cvoky.A jak ho pohladila.Objevila její slabinu.Byl od jejího kluka ,kterého zabil nějakej opilej blbec když to do něj narval když jel za ní na kole.
Profesorka k ní přiběhla na svých jehlových podpatcích a náramek jí strhla z ruky.“Když se nehodláš převlíkat na mé hodiny-tak ti zabavuji tohle.“Vykřikla:“To nemůžete!Naopak děvče ,já můžu ve svých hodinách všechno!“Zasmála se.Pokračovalo to dál a dál „zabavováním věcí.“Brala jí rukavice.Mikiny.Jednou jí donutila svléknou si tričko o hodině.Takže si pak musela na sebe vzít tričko na tělocvik.Její třídou se rozléhal posměšný smích.Jen jeden člověk se nesmál.Byl to její dřívější dobrý kamarád s kterým se nebavila ,protože se změnil kvůli holce.Myslel si ,že když bude jako „ona“- ostatní kluci bude ho mít ráda.Neskutečně se kvůli tomu pohádali a tak skončilo jejich přátelství.
Už neměla co na sebe ,protože jí všechno vzala profesorka.Nakonec si řekla.Dobře jednou se převlíknu.Když přišla do školy asi po dvou měsících šikanování.Když vešla do třídy všichni na ni civěli jako obvykle.Ale bylo to ,protože na sobě měla oblečení ,které vyžadovala profesorka.Už nebyla šťastná.Po tváři jí stékaly slzy.Byla jako ostatní.První hodina byla matika.Učitelka se poprvé usmála.Byl to vítězný smích.Dívka proplakala celou hodinu.Neměla chuť s nikým mluvit.Vzaly jí její štěstí ,originalitu,krásu.Pozoroval jí ten kamarád.A bylo mu jí líto.Když zazvonilo zvedl se.A došel k ní.Hej Martino?!Zvedla uplakané oči.Co chceš?!Utrhla se na něj.Já jen jestli jsi v pohodě?Tahle otázka jí dopálila.Vstala a převrhla lavici.Teď se v ní ukázal teprve ten démon co v ní spal a dusil v sobě všechen vztek.Cože ,jestli jsem? V pohodě?!Hm!Zajímavá otázka?!Co bys řekl?!Babizna na matiku mi zabavila všechny věci!Praštila rukou o lavici.A musela mi vzít i ten náramek!To jediný co mi zbylo!Teď se k ní vrátily vzpomínky z pohřbu jejího kluka.A začala ještě víc plakat.Podlomily se jí kolena ,ale zadržela to v sobě.Já vím ,že byste to do mě nikdo neřekl ,ale mám taky city!Vždyť jsem sakra člověk!Ten náramek….Všichni na ni civěli.Nikdo od ní nečekal nic takového.Pokračovala v řeči ,nikdo se ani nepohnul.Ten náramek je totiž dárek od mýho mrtvýho kluka.Při těch slovech všichni strnuli.A jí bylo ještě hůř.To víte ,znáte to ,když někdo umře.Když nějakej nalitej blbec na cucky ho srazí ,když jel za mnou na kole.
Bylo to v pohodě.Řekla s ironií.Měl „jenom“ úraz mozku.A byl v komatu.Asi po tejdu tomu podlehl.
Brečela čím dál víc ,cítila jak jí to celou pohcuje.Už tak dlouho to potřebovala někomu říct.Nemohla na to být sama.No je to asi tak týden ,co jsem mu byla na pohřbu.Celá třída ,byla jako zmrazená.Vyprávěla jim ten příběh.Jak se poznali.A jaký to všechno bylo.A jaká to byla hrozná zpráva.A jaký to je teď.Všichni z toho byli úplně na měkko!Někdo brečel.Někomu slzeli oči.A teď ještě tyhle pitomý hadry ,už ani ty mí mi nezbyly….Nakonec se zazvonilo a byl konec celého dne ve škole.Zvedla se jak nejrychleji uměla. A vypadla na pokoj intru.
Brečela,brečela a brečela dlouho do noci.Když ráno přišla do školy na lavici bylo všechno její oblečení.A navrchu obrovské kupy se lesk cvokový náramek a mp4.Do očí jí vyhrkly slzy.Běžela se převlíknout.Když přišla ,přišel za ní její kamarád.“Byli jsme za profesorkou a dostali to z ní.A tohle ještě nám poslala profesorka.
Byl to dopis.Otevřela ho a úhledným písmem tam stálo:“Chtěla bych ti všechno vysvětlit ,ten kluk co si s ním chodila ,byl můj syn a dělala jsem to ,protože ti měl dát do kapsy dopis v kterém měly být peníze pro jeho nemocnou sestru.Má mozkovou obrnu….promiň za to jak jsem se chovala….Nikdy jí to sice neprominula…ale chápala to….