Nudný opilý silvestr

...Moje reflexy značně trpěly, v uších mi praskalo a oční víčka nepříjemně cukala při každé rachejtlové ráně. Na sklence se šampáněm v mé ruce se rozběhla malá prasklinka a nápoj mi začal stékat po ruce.
Zatím jsem tu vydržela, i když jsem nenáviděla rodinné srazy a vůbec veškeré party mezi lidmi, otravovalo mne sedět mezi nimi a mlčet, jinak to nikdy nebylo a ani dnes se nic neměnilo, všichni se bavili, smáli, objímali, všichni kromě mě.
Pustila jsem rozdrcenou sklenku na zem a snažila se mezi nesčetným počtem práskání a řachání rozpoznat cinkot skla na podlaze, nepovedlo se.
Ještě jsem letmo pohlédla na skupinku lidí, kteří se nazývali mými příbuznými, a odešla jsem.
V ulicích jsem nepotkala moc lidí, všichni stáli omámeně na náměstí a otupěle zírali na světélka běhající po obloze. "Stupidní"
V první hospodě jsem si koupila dvě flašky 50% vodky a po chvíli chůze jsem to zalomila poblíž jakého si kontejneru na rohu Karlovy.

Ani jsem nestačila postřehnout, kam zmizela jedna flaška, ale usoudila jsem, že její obsah je asi v mém žaludku a dala si pití další. Za chvilinku byla také pryč a tak jsem tam jen seděla a zírala na smotanou roztrhanou deku na druhé straně ulice. Po chvíli ke mně přichvátal jakýsi přibližně dvacetiletý chlapík a vyzval mne k tanci. Nemohla jsem odmítnout a tak od tance přešlo k líbání, oblejzání, praštěnému smíchu...Pak ležel na zemi s dírou v krku a já už jsem neměla hlad.

Znovu jsem se potácela potemnělými ulicemi a snažila se nezakopávat o vylámané dlažební kostky. Potkala jsem pár opilých skupinek, jak hlasitě zpívají a opírajíc se jeden o druhého se snaží udržet rovnováhu se kterou jsem na tom já sama nebyla dobře, ale na ně jsem zdaleka nestačila.

Došla jsem k rozeklanému mostu, lehla si na jeho střed a snažila se spočítat hvězdy na obloze, které mne pomalu ukolébaly k opilým snům :)