Stojí za to plakat nad rozbitým Velkým Vozem...

//Nemluvím k Bohu, protože nebe je prázdné.
Mluvím k Vám, protože vím, že jste u monitorů.
Možná je to všechno o Vašem životě a možná je to
i o Vašich snech. A pokud se mýlím, tak jsem v tom
zatraceně sama //

Píše. Ráda a stále, s neskrývanou láskou. Bez stylu určeného příručkami, co chtějí předělávat k obrazu svému. Dobrému? Popravdě se jí z povinně ohraničených norem dělalo a dělá zle. Hodně. S kusem naivity ale pevně si stojí za tím, že o tvarech to není. A pokud přeci jen ano, tak si prostě dál bude -navěky- přát, aby byla věčným amatérem se svým vlastním kouzlem a hlavně velkými sny. S pravdou, jenž si nechá vytesat i na mohylu z vašich malých -pro ni významných- plusů.

-- Pociťuje volnost, když tu může být kýmkoli--
//......malou holčičkou s pihami na nose a bonbónovým světem. Zamilovaným snílkem, co dennodenně dostává přes ruce, když chce krást nebe.- nenechá si to vymluvit-. Mimozemšťanem, co má pozemsky a obyčejně rád. Slunéčkem sedmitečným, které pláče pro ztracené tečky. Nešťastnou cácorkou v dešti....třeba.....
-
-
Pršelo ... --- ... / to když nebe volalo o pomoc /
Kapky jí máčely / jindy perfektně upravené/ vlasy......stékaly po tvářích až tam- kde´s míval dlouho vstup zakázán- a mazaly líčidla. Smývaly tak krásný úsměv /což byla určitě škoda /. Stála na nástupišti číslo 5...stejná,
stejná,
stejná / a přitom zcela jiná /. Stála samozřejmě bez deštníku, který pro ni byl přehnaným luxusem- znáš ji-. Cácorka se strašně smutnýma očima, na kterou se dívky s paraplaty dívají opovržlivě a s nadhledem ...třeba proto, že jí to i tak šíleně sluší. Je hold vodní typ. Co naděláš.
// a každá druhá kapka je slaná- mívá k pláči sklon //
-
- (Z povídky: všechny povídky jsou ze života, ne? I´znamená proměnu ) //

Skládá písmenka do slov a vět, pro radost- pro smutek. Nikdy však ne pro lidi, protože ti ubližují. (Ne všichni, jenže už má tolik spálené kůže, že nemůže dál riskovat.). Omyl, jestli si myslíte, že se vzdává. Ne. Bude tu dál pro jejich uplakané oči, co vědí. Otevřená srdce, jenž chápou.Úsměvy, co těší. Zamrzlé dětské duše, které opravdu rozumí. Hodnoty a charaktery, co tu občas potkává....
Nevzdává se, i když nemá jiskry v očích a Měsíc se jí v nich nikdy skutečně neodrážel. A i kdyby Velký Vůz ztratil všechna svá kola, bude křičet, že má cenu- nad tím brečet. Žít, snít, psát a milovat.....

-- Má tu totiž moc dosáhnout čehokoli --
//....chvilkové a tak pomíjivé štěstí z jeho přelétavých rtů. Klidně získá půlku princova srdce a celý jeho větrný zámek. Spíš naopak, sláva ideálům. 1 od spolužáků a 5 od učitele. Zatímco v reálu to bývá naopak. Uspěje na matematické olympiádě, aniž by věděla kolik je pět plus osm. Může tu mít i to, po čem vlastně vůbec netouží, jak vidíte. Skýtá to neobyčejné možnosti a jen málokdo ví, jak opravdu na ně. -po čem vaše srdce touží, chcete lásku, peníze, úspěchy, pochopení, pomoc? -
-
-
--Bere ji k rybníku při západu Slunce, odkud se dívají na zříceninu hradu / drží ji kolem pasu a dává jí pusy do vlasů /
--denně jí píše rozsáhlé dopisy, i přestože nesnáší sloh / netvrdťe mi, že tohle není láska/
--když je jí zima, stáhne ji mikinu, aby mu nenastydla...místo, aby si hřál svoje ruce o její tělo.
/drží sliby a jde pomalu......umí to co ostatní ne- čekat /
--A pozval ji domů na rodinný oběd, i přestože se mu třásly ruce a rozlil všechno, co mohl.
Ne, netvrďte mi, že tohle NENÍ láska.
-
- (Z povídky: Sněte, milujte pohádky a ne-romantický kluky ) //

Pravidelně uniká ze světa, kde se jí né zcela líbí. Kdyby někomu řekla, že jí mrzí smrt hlavního hrdiny v tom šíleně smutném filmu, dívali by se na ni, jako na blázna. Asi jím je. Kdyby se chtěla svěřit spolužačce, že je smutná kvůli rozchodu s klukem, asi by to za chvíli věděla celá škola....

-- Zatímco tady se může ze svých trápení vypsat--
// Konečně může naplno říci, že i přestože neumí povědět svým rodičům- co ji moc neposlouchají- do očí, že je má ráda. Tak má a moc. Může ukázat tu temnou stránku a ve vzteku pozabíjet všechny lidi ve svém okolí. Ale proč by to dělala? Možná proto, aby mohla psát usmířlivě. Ne, tomu nevěřím. Akorát dost často dává najevo svůj nesouhlas, nepochopení s čímkoli. Chápete? Tady smí, protože jí neznáte a můžete jí poradit anižbyste na ní brali ohled, třeba:
-
-
--- Tu nepochopitelnou lásku, bláznivé sny, obrázky na dlaních, co pár z nich má vyryté i na duši, a ten zárodek, co by jí to všechno připomínal, zapila vínem a pěti prášky od doktora. A už to nemůže vzít zpět. Jako když se pohnete ve chvíli, kdy se malíř štětcem dotkul papíru. Na život není guma---
-
- ( Z povídky: Pro hořké sny a zničená tajemství ) //

A když se na její tváři přeci jenom objeví úsměv, může se vám bez ostychu pochlubit, a vy jí to nebudete mít za zlé,nebudete si myslet, že se chlubí, protože to vůbec není o ní. To jen ta hlavní hrdinka je přeci tak šťastná. No ne?

-- Klidně smí všechno ven --
//..... Udělala zkoušku, pomohla přátelům najít ztracenou víru, pochopila jednoho člověka z šesti miliard. Což je vlastně i tak úspěch. Dostala nového pejska, jedinou lásku koupenou za peníze. Viděla západ Slunce, padat kapky deště, duhu- co vydržela asi tak hodinu. A červánky k ránu z postele....
-
-
Včera byla bouřlivá a přitom tak tichá noc.
Pro někoho dlouhá, pro jiného krátká
Hořká i sladká.
Tmavá i plná hvězd. Temná i zrůdná.
Tajemná i svůdná.
......Takových prospala už tisíce. Ale pane učiteli, včera ne!! V šestnácti ví - O ČEM TA PÍSEŇ JE!!
-
-( Z povídky: Jeden z apollonských půvabů kyklopských srdcí.) //

"
"
"
Možná si řeknete, ano, ať žije reklama.:) Ale ne. Chtěla jsem tím vším jenom říct, že ta dívka, co píše....můžu být / a jsem / já
můžete to být stejně tak i vy / jste to vy /
A i když uděláte cokoli, pokusíte se vypsat z čehokoli, stanete se kýmkoli...všechno to je jen neskutečné, křehké a černé na bílém.
Nikdy nebudete jiní, nikdy nevypíšete zcela svoje trápení a radosti. Vždyť smrt-ztráta- láska- jsou jen slova. A jenom tím, co máte v srdci, jim dáváte tu správnou hodnotu.

!!!!Ale stůjte si za tím -pořád, stále-, protože i tak to aspoň na chvíli pomáhá, dělá radost ostatním....-berte spousty věcí a kopanců s nadhledem. A usmívejte se, prosím, vždy když můžete !!!!!!!!!

Protože:
V tomhle světě, co není zlej,
kde jsou jen lidi " svině "
stejně dál a pořád budou plakat
blázni, básnici a snílci.
-Není to fér, ale však my víme:) -

PS. po jednom incidentu jsem to musela napsat- mám k tomu své důvody- Klidně to hned vypusťte, příště zase- povídka!:-) Zdravím B.