Minulost přítomností

Lidí na Zemi přibývalo. Někteří si přírody vážili, ale některým z nás připadala nedůležitá. Mysleli jsme si, že se nic nestane, když vykácíme všechny lesy, když budeme do řek vypouštět různé chemikálie, nebo když do příkopu vyhodíme prázdnou láhev od Coca Coly... Mýlili jsme se.
S postupem času se všechno začalo kazit. Voda v řekách byla stejně špinavá jako mračící se obloha nad námi. Všude se povalovaly páchnoucí odpadky. Zvířata se neměla kde schovat, protože jsme jim zničili jejich přirozená obydlí. Půda přestávala rodit, a tak jsme ani my ani zvířata neměli co jíst. Jídlo a voda se staly nejdražším zbožím na světě. Každý si mohl dovolit koupit si nejnovější mobilní telefon vyrobený ze zlata a drahokamů. Vody a obyčejného chleba se nám však nedostalo.
Kromě nedostatku potravin nás trápilo i něco jiného. Počasí. Téměř každý den jsme zažívali nějakou přírodní katastrofu. Ničivé vichřice, tornáda, hurikány ani zemětřesení nás nepřekvapovaly. Byla to součást našeho každodenního života.
Jednoho dne se to stalo. Mnohonásobně to zhoršilo naši situaci. Rozpad ledovců. Planeta Země se již dlouho oteplovala. Ještě si živě vzpomínám na hlásající titulky novin: „Země se otepluje. Globální oteplování může mít nedozírné následky. Globální oteplování může způsobit rozpad ledovců.“ Tehdy tomu nikdo moc nevěnoval pozornost. Mysleli jsme si, že tato předpověď nemůže postihnout ani nás, naše děti ani vnoučata. Opak však byl pravdou. Nikdo tomu nedokázal pořádně zabránit. Někteří z nás se snažili, to ano, ale bylo jich málo. Moc málo. Navíc neměli ani dostatek potřebných kontaktů na významné osobnosti, jež by nám byly schopny pomoct. A teď to máme. Více jak polovina ze všech pevnin se nyní nachází pod šedivou vodní hladinou. Kam jen oko dohlédne, tam se zvedají mořské vlny. Ochladilo se. Pořád jen prší a prší. Není to příjemný letní deštík jako včera. Je to ledový liják, jež nás štípe do tváří, a ne a ne přestat.
Rozbouřené moře zabilo už miliony a miliony lidí. A s každým dnem mrtvých přibývá. Teď už to nezměníme. Je již příliš pozdě napravovat neomluvitelné chyby. Co se stalo, nedá se odestát. Lidé se holt neuměli k přírodě chovat - a tak je potrestala. Stejně jako bůh kdysi odměnil lidstvo za jeho zlobu, krutost a nenávist.