Čečna 90. léta: Chlapec a kameraman
Čečna 90. léta: Chlapec a kameraman
Anotace: Minipovídka o nezaujatosti srdce inspirovaná skutečnými událostmi na základě vyprávění pana Štětiny
Mrazivo. Bílo. To je kouř. Je jím prosycen vzduch široko daleko. Ani vítr ho nerozfoukal. Je ho všude cítit. Člověk se jím až zalyká.
Hrozný hluk. Rány. Jedna za druhou. Zmatek. Bomby. Město. Zbyly už jen trosky. Z domu zbyla vždy jen jedna zeď. Pokud měla štěstí…Ulice. Není poznat kudy vedla. Celé město pokrývá koberec z cihel a kamení.
Uprostřed toho všeho dítě. Chlapec. Špinavý. Zaprášené černé vlásky, bílé obočí, prach na řasách…Zoufalost. Je mu vidět v očích. Strach. Je cítit všude kolem. Nenávist.
Na druhé straně ulice. Muž. Na rameni kameru. Evropský televizní štáb. Zprávy ze severního Kavkazu. BOMBA záběry!
Dítě na něj upře své černé hluboké oči. Vlévá se mu do nich nová naděje. Rozběhne se. Směrem k muži s kamerou. Křičí. Z plna hrdla křičí. Strýčku!!! Strejdo!!! Vezmi si mě! Prosím, VEM si mě k sobě!
Neslyšíte? Co to řve to usoplený dítě? Co chce? Kameraman couvá…Chlapec k němu vztahuje ruce. Prosí. Muž krok dozadu. Natáčí. Bomba záběry!
Strýčku!!! Vezmi si mě! Prosím…
Fakt skvělý záběry! Kameraman dotočí poslední záběr usopleného chlapce, který zůstal na světě sám, protože jeho rodiče a bratr leží pod troskami.
Kameraman se otáčí zády a poslední, co vidí je slza na chlapcově zaprášené tváři…
Hrozný hluk. Rány. Jedna za druhou. Zmatek. Bomby. Město. Zbyly už jen trosky. Z domu zbyla vždy jen jedna zeď. Pokud měla štěstí…Ulice. Není poznat kudy vedla. Celé město pokrývá koberec z cihel a kamení.
Uprostřed toho všeho dítě. Chlapec. Špinavý. Zaprášené černé vlásky, bílé obočí, prach na řasách…Zoufalost. Je mu vidět v očích. Strach. Je cítit všude kolem. Nenávist.
Na druhé straně ulice. Muž. Na rameni kameru. Evropský televizní štáb. Zprávy ze severního Kavkazu. BOMBA záběry!
Dítě na něj upře své černé hluboké oči. Vlévá se mu do nich nová naděje. Rozběhne se. Směrem k muži s kamerou. Křičí. Z plna hrdla křičí. Strýčku!!! Strejdo!!! Vezmi si mě! Prosím, VEM si mě k sobě!
Neslyšíte? Co to řve to usoplený dítě? Co chce? Kameraman couvá…Chlapec k němu vztahuje ruce. Prosí. Muž krok dozadu. Natáčí. Bomba záběry!
Strýčku!!! Vezmi si mě! Prosím…
Fakt skvělý záběry! Kameraman dotočí poslední záběr usopleného chlapce, který zůstal na světě sám, protože jeho rodiče a bratr leží pod troskami.
Kameraman se otáčí zády a poslední, co vidí je slza na chlapcově zaprášené tváři…
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
TiskKomentáře
Jsem ráda, že aspoň někdo to při čtení cítil a viděl stejně jako já:-)...přesně takhle jsem to zamýšlela, tak jsem ráda, že se to alespoň podle někoho vyvedlo:-).
12.01.2008 14:26:00 | Crawler
Tak tohle je dobré nejspíš právě díky té zkratkovitosti. Díky ní působí ta naléhavost, o které už jsem psala minule - a hlavě, myslim, že pro tohle téma se takové pojetí hodí. Úplně to vidím záběrem té kamery, všechno je rychlé a rozmazané, než stačíme zaostřit, děje se zase něco strašného někde jinde... a malý chlapeček už nikoho nezajímá...
11.01.2008 19:23:00 | Gina Rocca