Mužský svět v telecích letech

Vešel do dveří, na hlavě „debilku“ a kráčel si to svým houpavým medvědím krokem ke svému cíli. Pak se zastavil. Zamyslel se. Otočil se ke dveřím, jakoby chtěl zkontrolovat jejich stav. Lak se trochu odlupoval. Klika byla trochu moc ohmataná. Vytáhl kapesník, který před chvílí totálně posmrkal a šinul si to ke klice. Po chvíli se klika nebesky leskla.
Hošan, nezmaten svým dobrým skutkem, se pomalu plížil ke svému prvotnímu cíli. Po pár krocích se udiven pootočil o pár stupňů vpravo, kde spatřil svůj hlad nahlas sedící v koutě, mající na hrudi založené ruce a výraz podobající se dravé zvěři, vyhlížející svou nebohou kořist. Nemohl odolat. Vydal se opět ke dveřím, skrz které se mu však podařilo projít až napodruhé a to poté, co je vysklil a otiskl svůj palec na kliku. Dorazil k lednici, otevřel ji, vyňal dvě vejce, hodil je na pánev, skořápky odstranil sekáčkem na maso. Párkrát vejce promíchal, a když si myslel, že je směs hotová, nalil ji do misky a brčkem zlehka nasával. Pak, omámen svým kuchařským uměním, vydal se na cestu, kterou se mu dosud nepodařilo zdárně zakončit. Krok, sun, krok, a pak ještě krok zpátky.
Za nějaký čas, dostal se mistr kuchař prosklenými dveřmi (tentokrát je však otevřel) do cílového pokoje. Oddychl si. Bude to fuška. Na dveřích není už co leštit. Okno je zabedněno. Tunel v podlaze není ještě zcela hotov. Krátký pohled k cíli - zdál se trochu zoufalý. Dlouhý pohled k východu. Marná snaha.
Je čas. Teď už není úniku. Otec stojí ve dveřích, v ruce svírá bič. Když mistr nenakrmí rybičky, čeká ho jistojistý výprask.