Má hvězda

Stojím v letním večeru u otevřeného okna. Záclony jsou jemně rozevláty, lehký vánek začal svou hru. Poletuje kolem a místnosti dodává příjemný chlad. Je pozdě večer a já bez úsměvu čekám na příchod slunce. Až se jeho paprsky rozeběhnou po okolí a vše se rozzáří. Slunce má teď však svůj čas klidu.
Na obloze vládne měsíc v plné zbroji, honosí se jako král. Hvězdy vydávají okouzlující záři, i když některé začínají chladnout. Hvězda s největší září na mě vysílá své pohledy a potulně se usmívá.
Nocí se ozvalo jemné houkání a rozeznělo se v uších. Má hvězda se zvdaluje, a já vím,že brzy nastane čas slunce, krásný letní den. Jeho paprsky se rozeběhnou po okolí a budou jemně probouzet květiny z nočního spánku. Tráva přestane být potemnělá a začne se k světu zelenat. Ptáci, brouci i jiná zvířata budou zpívat a cvrlikat své písně.
První sluneční paprsky si začínají probojovávat cestu ke mně a lehký vánek jim bojícně ustupuje. Já však zavřu své okno a zatáhnu záclony. Má hvězda zmizela a na obloze se rozvaluje slunce, snažíc se rozdávat radost a štěstí. Radost bez mé hvězdy? NE!
Je čas jít spát, zítra ji znovu uvidím.