Zrada

Sedím v pokoji a přemýšlím, co se vlastně stalo.Kdy přišel ten zlom? Ten okamžik, kdy sem pro ní přestala být důležitá? Chvíle, kdy pro ni přátelství přestalo hrát hlavní roli??!
Je zvláštní vzpomínat na dobu, kdy v povětří lítaly sliby věčného a nerozlučného kamarádství. A ted´? Chm, ,,Kde že lon´ské sněhy jsou?!" Postupem času, člověk vidí jak byl najivní! Ale já tomu stále nevěřím! Nevěřím, že pravý přítel tohle dokáže, že jen tak dokáže nahrazovat své blízké, jako by to byly obnošené ponožky. Jak jen vůbec někdo může odkopnout kámoše a tvářit se při tom, že je vše v pořádku, že se nic neděje, že je to prostě normální?!!
Člověk, kterej si na vás udělá čas už jen když něco nutně potřebuje, přece nikdy pravím přítelem být nemohl! A přesto se vám nebojí s klidem podívat do očí a říct ,,To ty jsi mě zklamala" Pak už jen zbývá ta věčná smutná otázka ,,Čím???"...