Sny a realita

Mladá dívka seděla na lavičce před domem a sledovala, jak ze stromu padá žlutý list. Pomalu se snášel, vlnil se ve větru a stejně jak její nálada klesnul na zem. Klárka byla veselá holčina, ale teď by nejradši schovala hlavu pod polštář a brečela. Přemýšlela o lásce. O lásce, kterou poznala jen jednou a rozhodně jí to nestačilo. Představovala si, že jednoho dne potká kluka, který se na ní usměje a ona na něj. Pak budou spolu šťastní až do smrti. Každé ráno, když se vzbouzela i každou noc, když usínala, myslela jen na jednu věc. Kdy. Kdy přijde ten, jemuž se celá odevzdá a bude ho strašně moc milovat. Představovala si, jak ho seznámí s rodiči, jak se s ním bude smát, jak mu bude vyprávět celý svůj život a jak budou společně vychovávat děti. Takový měl být pan pravý. To jediné od života chtěla, potkat kluka, který ji bude hluboce milovat a ona jeho.
Jednoho dne se seznámila s milým klučinou, Mikem, a stal se tím nejlepším kamarádem jakého, kdy poznala. Řekla mu cokoli a on jí pochopil a pomohl jí. Byl prostě úžasný! Pozval jí k sobě na Silvestra a ona nadšeně souhlasila. Bohužel, když se trochu opila, začala předvádět to svoje obvyklé flirtování. V srdci nešťastná holka, poznamenaná bývalou láskou, si navykla svádět každého, kdo jí přišel do cesty. Bylo nechutné sledovat, jak si libuje v tom, když jí někdo chtěl a ona dělala nedobytnou. Také dnes si vyhlédla svoji oběť, kluka v proužkovaném tričku s příjemným úsměvem a po krátkém flirtu dostala toužebnou pusu. Avšak její praktiky přerušil Mike, který ji vytáhnul na balkón a zjevil jí svojí lásku. Líbilo se jí, jak se na ní dívá, tím svým nevinným rozkošným pohledem, ale pro její chtíč nebyl vhodný kandidát, byl to přece nejlepší kamarád. Svolila ke společnému spaní a po dlouhé vnitřní rozervanosti – chtíče a kamarádství – prožila krásnou přátelskou noc. Když se vzbudila, něco bylo jinak. Po této noci, kdy prožila spaní v objetí a něžné láskyplné dotyky, cítila zvláštní pocit, který nikdy nepoznala. Od té doby se toužila Mika dotýkat, hladit ho a být pořád s ním. Nechtěla se s ním vyspat nebo něco takového, toužila jen po jakési přátelské lásce, kterou samozřejmě nemohla dostat.
Možná by se její cit rozvinul, ale potkala někoho dalšího. Jake, byl kluk od ní ze třídy a kdysi se spolu dali skoro dohromady. Vyznali si lásku, ale ona byla moc hloupoučká a díky jinému se na něj vykašlala. Ted se na něj dívala a přemýšlela. Přitahoval jí, byl to její typ a věděla, že je hodný a má jí moc rád. Úspěšně s ním flirtovala, ale problém byl v tom, že on nebyl stejný jako ona. Skupina, ve které byl, se nebavila se skupinou, ve které byla ona. Takže vše skončilo jen u flirtu a představ, jak to bude krásné, až jednoho dne mu řekne, že s ním chce být navždy. Byla kvůli tomu moc smutná, ale jeden den měl vše změnit.
Divadelní festival. Událost, kterou milují všichni žáci ve škole, díky závěrečné třešničce v podobě divadla maturitního ročníku, kde měl hrát Mike. Moc se na to těšila a díky němu bylo představení úžasné. Když na konci zpíval, začala plakat a myslela na to, jak někdo tak úžasný je sám. Najednou, jako kdyby jí někdo prudce otevřel oči, to uviděla. To je on! Pan pravý! Po pár prosněných nocí a poradách s nejlepší kamarádkou se rozhodla. Chce s ním strávit celý život! Představila si, jak s ní každou noc usíná, jak jí říká „Miluju Tě“ a byla strašně šťastná. Jediné, co jí chybělo, byla odvaha. Odvaha sdělit své pravé lásce tu krásnou novinu. Rozhodla se, že se na to potřebuje pořádně opít a ta správná příležitost přišla až za tři týdny. Levné víno Hradní Svíce jí posloužilo jako omamný prostředek a po vypití litru tohoto nechutného moku padla Mikovi do náruče. Bůh však stáhnul od nadšené Klárky ochrannou ruku. Okamžik, který si představovala celé tři týdny, okamžik, kdy jí měl Mike vlepit pusu a říct „Miluju tě“ se nekonal. Nemiloval jí… Ze šťastné události se stala vlasy rvoucí tragédie. Ona, hlavu položenou jemu v klíně, plakala a plakala. V jejích brčálově zelených očí se zrcadlil tak velký smutek, že každý, kdo jí spatřil, by musel padnout na kolena a plakat s ní. Je život tak krutý? Dva lidé se milují a díky nepřízni osudu nemohou být spolu.
Když se druhý den ráno vzbudila, nic jí nedocházelo. Žaludek se jí houpal a hlava třeštila. Napustila si vanu a nechala se unášet tím příjemným pocitem z horké vody. Stejným pocitem, jako když jí objímal Mike. Bác! Najednou jí to došlo! On ji nemiluje! Jak se těšila na jejich společné léto, na první máj, kdy se políbí pod rozkvetlým stromem…vše je ztraceno. Slzy kapaly na vodní hladinu. Žbluňk. Žbluňk. Potopila se pod vodu a dívala se na dno. Jak má dál žít? Dokáže ho vidět ve škole s jinou? Ne to by jí zabilo. Zavřela oči… Viděla ten balkón, objímal jí a říkal, jak moc ji má rád. Na plicích cítila ostrou bolest. Hladila ho po tváři a dívala se mu láskyplně do očí. Bublinky na hladině se objevovaly míň a míň. Políbila ho a řekla „Miluju tě a vždycky budu.“ Její tělo se prohnulo v zoufalém zápasu o život, Mike zmizel a poslední bublinka vzduchu praskla na hladině…