Přistěhovalec

Seděl jsem na prahu našeho domu a díval se,jak zapadá slunce.Ten den jsem přišel ze školy dřív domů a tak jsem už měl tou dobou všechny úkoly hotové.Byl jsem do toho tak zažranej,že jsem si vůbec nevšiml,že ke mně někdo přišel.Zaregistroval jsem ho až když mě pozdravil.
„Ahoj,“ Pozdravil mě nějaký kluk.Odpoutal jsem pohled od slunce,protože mě zajímalo,kdo mě pozdravil.Zvedl jsem hlavu a zadíval jsem se na něho.V tu chvíli mnou projel mráz.Přede mnou stál asi osmnáctiletý kluk se safírovým pohledem a delšími levandulovými vlasy,které mu spadaly do čela.Tvář měl přímo andělskou a jeho dokonale vykrojené rty prosili,aby se do nich zabořil těmi svými.
Zakroutil hlavou,aby vyhnal svoje myšlenky z hlavy. „Já jsem Tamuraki,“ představil se mi,když na něj jenom civěl. „Čau,já jsem Sidara,“ odpověděl. „Ty jsi tu nový?Ještě nikdy jsem tě tu neviděl.“ Usmál se. „Ano.Právě jsem se přistěhoval a řekl jsem si,že bych mohl jít na průzkum,“ Sidara si všiml,že se na něj Tamuraki nějak divně dívá,proto odvrátil svoje kaštanové oči a zaměřil se zpět na slunce. „Je krásné,že,“ řekl Tamuraki a taky se zadíval na slunce.Jeho záře se mu odrážela v obličeji a jak se na něho Sidara zadíval,všiml si,že ještě víc zkrásněl.V tom ho něco napadlo.Znovu se na něj podíval.Nějak musel vycítit jeho pohled a podíval se na něj.Safírový a kaštanový pohled se na pár okamžiků střetly.Sidaru polilo horko,ale nakonec to ze sebe vyklopil. „Můžu tě tu provést jestli chceš.“ Kouzelně se usmál,až se Sidara musel usmát taky. „To by bylo skvělé.“ Kývl na něj. „Ale nejdřív to musím říct mámě.“ Opět se usmál.Vstal a odemkl dveře od hlavního vchodu a nakoukl dovnitř. „Mami,jdu ven!“ Křikl směrem ke kuchyni. „Jistě,ale nejpozději ve dvanáct doma!“ Ozvala se ze dveří do kuchyně odpověď. „Jasně.Zatím čau.“ Zavřel dveře.
…………………………………………………………………………………………………………………………….
Vypadal jako milý kluk,a tak se Tamuraki rozhodl,že by se s ním mohl seznámit.Potloukal se městem už moc dlouho a stejně ho to samotného nebavilo.Chtěl společnost a musel se v tomhle městě s někým seznámit.Když přišel blíž,všiml si,že mladík sleduje zamyšleně západ slunce a jeho přítomnosti si nevšiml.Přišel tedy blíž.Když si ho konečně všiml,upřel na něj zkoumavý pohled.Tamuraki zpozoroval,že mladík má kaštanové oči a světle blonďaté vlasy.Měl úzké,přesto dokonale tvarované rty.Tamuraki byl v pokušení se na ně přisát,ale nakonec se udržel,protože ho přeci jen neznal a nevěděl,jak by na to reagoval.Už se sice několikrát líbal s mužem,ale tenhle vypadal,že to ještě nikdy neudělal.Když se mu ten mladík představil,byl v ještě větším pokušením,protože ho čim dál tim víc přitahoval.Nakonec se mu nabídl,že ho provede po městě a Tamuraki s radostí souhlasil.Sice byl na holky,ale tenhle chlapík ho přitahoval víc než ženy,které měl.Ale proč ho přitahuje tenhle blonďatý kluk?Když vstal,měl možnost prohlédnout si jeho tělo.Uplé bílé tílko zdůrazňovalo jeho sportovní postavu.Byl poměrně vysoký a Tamuraki si byl jistý,že je o hlavu větší než on.
…………………………………………………………………………………………………………………………..
Sešel ze schodů a stoupl si naproti němu.Byl o hlavu větší než Tamuraki. „Můžeme jít?“ Zeptal se ho. „Jo,“ odpověděl veselým hlasem.Vyrazili tedy na cestu.Sidara cítil lehké mravenčení.Cítil také,jak ho Tamuraki chvilku pozoruje.Byl z toho lehce vyvedený z míry.Aby to zakryl,tak se ho zeptal. „Tak,co bys chtěl vidět jako první??“ Tamuraki přemýšlel. „Hm..mohly by jsme zajít do cukrárny,viděl jsem ji,když jsme sem přijížděli.Pak by jsme mohli na pláž…teď tam bude hezky.“ „Tak tedy vzhůru do cukrárny.“ Čapl Tamurakiho za ruku a už si to mašíroval do nedaleké cukrárny.Vždycky,když se na něho po cestě podíval,Tamuraki zachytil jeho pohled a vyzývavě se na něj usmál.Došli do cukrárny.Cestou mu Sidara vyprávěl,kde co je a Tamuraki pečlivě poslouchal každé jeho slovo. „Co si dáš?“ Zeptal se ho,když už stáli před vitrínou se vším možným.Tamuraki se ani nemusel rozmýšlet. „Dal bych si zmrzlinový pohár s ananasem.“ Už vytahoval peněženku,když ho Sidara zarazil. „Je to na mě.Běž si sednout.Za chvilku přijdu.“ „Děkuji,“ řekl a šel vyhledat nějaké pěkné místo.Do oka mu padl stůl těsně u okna s vyhlídkou na pobřeží.Souhlasně přikývl a sedl si tam.Jeho pohled téměř okamžitě znovu padl na Sidaru,teď už stojícího u kasy.Je dokonalý,pomyslel si.Má pěkný zadek a ta jeho široká ramena,mlsně si olízl horná ret.Právě v tom samém okamžiku se po něm Sidara ohlédl.Opět si dívali do očí.Za chvilku byl Sidara u něj a podal mu pohár.Tamuraki si ho z poděkováním a milým pohledem vzal.Viděl,že si Sidara objednal taky pohár,ale s jahodami.Zadíval se na ládujícího se Tamurakiho.Je tak sladký,uvědomil si,na co právě pomyslel.Pane bože Sidaro!Seber se přece,jsi na holky a ne na kluky,pokáral se hned.Ale musím uznat,že je přitažlivější než všechny holky,cos kdy měl,hned nad tím zakroutil hlavou.Tamuraki si toho všiml. „Děje se něco?“ zamrkal. „Ne,nic.“ Upadl zpět do svých myšlenek. „Ananasový pohár mám nejradši.“ Přerušil jeho přemýšlení Tamuraki. „Vyadá to,že tohle bude moje oblíbené místo,“ Na co asi myslí,zauvažoval Tamuraki a mile se usmál. „Jo,tahle cukrárna je nejlepší ve městě.Že ano,Tari!“ Křikl na servírku,která procházela okolo. „No jistě!“ Odpověděla s úsměvem servírka. „Příští návštěvu máš gratis!“ Sidara se lehce uklonil. „Děkuji ti,óó má paní,“ Začal se chechtat. „Ty se nezměníš,“ pronesla pobaveně servírka.Sidara prudce zakroutil hlavou.Tari se rozesmála.Pak si vzpomněl na Tamurakiho. „Chtěl bych ti někoho představit.“ Ukázal na hocha sedícího naproti sobě. „Tohle je Tamuraki.Tamuraki tohle je Tari,nejlepší servírka na celém světě.“ Tari si potřásla s Tamurakim. „Velice mě těší…přestaň,nebo si to rozmyslím,“ pronesla se škádlivým úsměvem směrem k Sidarovi.Ten se jen ušklíbl. „Půjdu,na rozdíl od někoho mám práci.Zatím se mějte a přeji dobrou chuť.“ Otočila se a odešla.Sidara se pořád usmíval.Má kouzelný úsměv,zamyslel se Tamuraki. „Kam chodíš do školy?“ zajímal se Tamuraki. „Na sportovní gymnázium.Nedaleko odsud.“ Tamuraki přikývl. „Nepůjdeme už na pláš?“…. „Můžem,“ Sidara vstal a natáhl se po Tamurakiho poháru.Ten ale udělal to samé,takže se navzájem dotkly rukama.Sidara s sebou trhl,ale nechal ruku tam kde je.Tamuraki ji dal pryč a přenechal mu pohár.S pobavením sledoval jeho vzrůstající rozpaky.Ten jej s mírnými rozpaky přijal a odnesl ho k pultu,kde zrovna stála Tari. „Děkujem ti krasavice naše..tady máš něco na oplátku,“ natáhl se a políbil ji na tvář.Tamuraki se na to díval.Co bych dal za to,aby mě jen takhle políbil,zasnil se…za chvíli však přešel ven a čekal tam na něho.Tari se zasmála, „Ty jeden malej ….malej…malej lumpe,“ křikla s pobavením.Sidara jí zamával a vyšel ven.Přestože se venku stmívalo,byl Tamurakiho obličej jasně vidět.Byl nádherný.Tamuraki se na něho podíval. „Pojďme,“ řekl,aby zavedl hovor někam jinam.Tamuraki ho poslušně následoval.Došli až na molo,které bylo docela daleko od břehu.Vánek jemně foukal,byl teplý a příjemný.Tamuraki se rozhlédl.Nikde nikdo.Jen oni dva.Perfektní,pochvaloval si Tamuraki s šibalským úsměvem na rtech.Opřel se o zábradlí a nechal vánek hrát si se svými vlasy.Jeho oči se odráželi od vodní hladiny.Napadali ho takové myšlenky,až musel zavřít oči aby se uklidnil.Sidara si stoupl vedle něj a taky upřel pohled do vody.Najednou pocítil lehké šimrání v podbřišku.Ohlédl se na Tamuraiko a všiml si,že ho pozoruje.Spoutal ho svým safírovým pohledem.Přišel blíž k němu.Sidara začal nepatrně couvat,ale za nedlouho narazil do zábradlí.Tamiraki se lehce usmál.Přitiskl se až na něj a cítil,jak se mu prudce zvedá hrudník.Zvedl se na špičky,obtočil ruce kolem jeho krku a přitiskl své rty k jeho.Jen lehce,aby ho neviděsil.Hned se od něj odtáhl a s napětím vyčkával jeho reakci.Sidara prudce zamrkal a sevřel rty.Zadíval se do těch velkých safírových očí.Náhle se jako by něco v něm zlomilo.Obtočil mu ruce kolem pasu a přisál se na jeho rty.Tamurakiho jeho prudkost překvapila,ale vítězně se usmál.Tak jsem ho přeci dostal.Sidarovi rty byly teplé,jako zapadající slunce.Rozlévali své teplo do těch Tamurakiho .Odvážil se trochu víc a zapojil do hry jazyk.K jeho překvapení,Sidara se hrou souhlasil a zapojil ten svůj.Na chvíli se od sebe odtáhly a dívali si do očí. „Už jsi se někdy líbal s klukem?“ optal se ho Tamuraki.Sidara zakroutil hlavou.Na to,že se s žádným nelíbal,líbá jako bůh.Znovu se mu přisál na rty.Tentokrát přijal iniciativu Sidara.Chytil ho okolo boků a vysadil ho na zábradlí.Teď byl stejně vysoko jako Sidara.Šibalsky se na něj usmál a opět ho políbil.Tentokrát byl jeho polibek vášnivější a hlubší.Zajel Sidarovi pod tričko a hladil jeho vypracované tělo.Měl velmi hebkou pokožku a Tamuraki by ho nejradši snědl zaživa.Náhle se z pláže ozvali výkřiky.Sidara se poplašně odtáhl od Tamurakiho a ten seskočil ze zábradlí.Na pláži se objevila nějaká partička lidí a rozdělali oheň..Tamuraki vzdychl.Sidara ho chytil za bradu a vášnivě políbil.Hned se mu zlepšila nálada. „Budeme muset jít.Je půl dvanácté.Zítra uděláme další prohlídku,“ „Jistě,doprovodím tě domů,“ nabídl se Tamuraki.Kouzelně se na něho usmál…Byly několik metrů od Sidarova domu,když se Tamuraki vyhoupl na špičky a vlepil mu vášnivý polibek.Zadíval se mu do kaštanových očí. „Už se těším..“.Znovu ho políbil a pak odešel do temné noci.Sidara se usmál a zmizel ve svém domě.