Kruh

Ležela na zádech a pozorovala mraky. Měla pocit, že se svět kolem ní hýbe a nebe zůstává na stejném místě, až se jí z toho zatočila hlava.

Nechtěla na nic myslet a také nemyslela, jen ležela a nevšímala si bolesti, která se rozprostírala do celého jejího těla.

Kdy byla naposledy šťastná? Kdy se naposledy zasmála a nebo aspoň na setinku vteřiny zapomněla na své trápení? Na ten kruh, který se točí a točí a už nikdy se z něj nedokáže bez pomoci ostatních vyhrabat. Ale ona nechce....

Svět se jí začínal rozmazávat před očima. Stmívalo se a začal foukat studený vítr.

Přála si aby vrostla do trávy aby už nikdy nevstala,chtěla být součást země....

Nakonec vstala, unavená a prokřehlá. Vrávoravě došla domů a mířila si to rovnou k ledničce, za to se bude nenávidět.

Skončilo to jako pokaždé- vyprázdnila celý její obsah a pak nešťastně vlezla do svého pokoje a tam až do úpadu cvičila.

Nikdy nenalezne odvahu se vyzvracet, ale co když jednou ano?

A pak byl všemu konec, ona se svěřila své mámě a ta řekla, že už to takhle dál nejde.
Začala normálně jíst a míň cvičit, nesměla se ani vážit. Ale všechno jídlo si nadála zapisovala. Až jednoho dne ztratila trpělivost a už se na sebe do zrcadla nemohla dívat. Je tlustá, hrozně tlustá...má chuť rozbít zrcadlo, hodit po něm něco, aby se roztříštilo na miliony malinkatých úlomků.

Začala znovu cvičit, znovu si začala ubírat porce...

Kamarádky se s ní přestaly bavit, a dívky ve třídě si jí prohlíželi čím dá, víc...jak jim prý mizí před očima...

ona takový pocit neměla, stále se na sebe dívala jako na tlustou...ona žádný problém přeci nemá....

je v kruhu...a už se z něho možná nedostane....

Je v kruhu....a už nikdy se z něj nedostane...