ohgfrjwjvosjldjla

Sedím na balkóně pod střechou. Musím říct, že mi je zima. Je aspoň -7, možná i méně a já tu sedím asi už dlouho. Je tma a všude je sníh, který je ovšem tak zmrzlí, že ani nestudí, spíše pálí. jeho krystalky jsou tak ostré,že je div, že se o ně neříznu. Zabalený v teplé bundě s čepicí a šálou sedím nohu přes nohu.A přitom zapalujíce si cigaretu přemýšlím, že bych měl asi přestat.Že do svého těla nevidím ani tak jako z mého balkónu a ani tento výhled neposkytuje dostatečně ty dálky,ba žádné nejbližší kopečky k průzkumu. Možná , že vzuch obtěžkaný mlhou mě přitahuje snad i víc než jasný obzor. To je důvod, proč nemohu přestat vůbec s ničím, co dělám. Nemohu se však také nikdy vymanit z té nejistoty, kterou skýtá slepota. Mohu pouze sedět a kouřit.