SMUTEK vznešeného BAROka NIKDY NEBYL FÉR...

// Skutečně milujeme jen jednou, a to poprvé.
Lásky, které přijdou potom už nejsou
tak nebezpečné!
Asi proto, že už člověk ví, že někdy časem
-prostě-
skončí......... //
-
-
Somethin's changin' inside you. And don't you know./ něco se v Tobě změnilo a ty nevíš co /

Byla relativně malá./definujte mi prosím slovo "malá" / Se svými dvěma copy, lízátkovým světem. Naivitou. Láskou a motýli. Byla šťastná, ale chtěla víc. Víc než měla. /Když děti nechtějí být dětmi, za šest měsíců pláčou/. Měla prázdniny na krku a s nimi babičku, psa a hromadu nepřečtených knížek. Tak jako teoreticky čtrnáctkrát předtím / když si budete myslet, že uměla číst i v jednom roku /. Těšila se. Bez plánu na změnu. Jenže všechno se vším tak zatraceně souvisí / dno a moře, mráz a tání, úsměv a zvuk slova NE. Sráz a ta divná přání v nás /. A třeba i ten kluk v černém tričku před zastávkou s jejími rozpuštěnými vlasy a namalovanou pusou. Kdo ví/nemůže teď mluvit/

V létě:
(( ,, Dobrý den, slečno! Jaké je Vaše přání?" Pohlédl asi na patnáctiletou dívku v černém tílku a kostkované sukni, co si nervózně hrála s prstýnkem na řetízku.
,, Dobrý i Vám, přišla jsem si vsadit " usmála se na něj, tak jak jenom ona to uměla. Sladce, s pusou od lízátek.
,, V pořádku, pokud víte, co děláte! Víte? " řekl to takovým tónem až mrazilo. Dost důrazně na to, aby jí vytrhl ze snění. Povedlo se.
Na malou chvíli však znejistěla. Samozřejmě, že nevěděla, co dělá. Jak by mohla. " Všechno je jednou poprvé" prohodila zvesela, snažíc se zamluvit otázku.
,, Tak tedy, na jak dlouho to vidíte? " zeptal se více či méně odevzdaně, nic mu přece do jejího života nebylo.
,,Napořád ? " upřela na něj svoje pomněnkové oči, ve snaze najít v těch jeho pochopení.Nenašla, začal se nepopsatelným způsobem smát. Hlasitě a dlouho. Možná trochu zoufale až hystericky. A když skončil, tak ironicky prohodil: ,, To jsem si mohl myslet. Jak jinak."
Nechápala, co tím myslí. Možná ani nechtěla. Pokračoval dál, nedal jí šanci se zeptat:,, Má nejhorší sázkový kurs, podívejte" ukazoval rukou na velkou tabuli za sebou, div do ní nebušil.
,, Střídá holky. Ano, tady to je- nikdy z žádnou nevydržel déle než měsíc. Pije, vidíte? Tady ta černá čárka je za příležitostou trávu, tahle dlouhá za pravidelné kouření. Otazník napravo je kvůli škole, myslím, že letošní prázdniny dělá reparát, nemám pravdu? "
Sledovala prsty zručně jezdící z jednoho místa tabule k druhému a spíše než nad obsahem přemýšlela nad nastávajicími/skvělými/ dny.
,, Myslím, že nic pro Vás, slečno. Odpusťte. Máte tu čistý štít. Nic, co by sedělo do kolonky hříchu, závislosti. Možná si tak nepřipadáte, v dnešním světe, kde se všichni mladí pachtí právě pro tyhle kolonky, ale tady nad mou hlavou, máte ten nejvyšší sázkový kurs. Mohla byste si vybírat.Na poprvé. Jste si jistá právě jím? "
" Podívejte, mám ho na dlani./srdce/ Co teď s ním. Chci ho vsadit. Chci. Třeba ho moje láska změní, věřím tomu ! " pronesla rozhodnutě.
" Právě proto, že věříte a jste zamilovaná, Vám musím ještě něco říct. To srdce je Vaše a když mi ho tady necháte, už nikdy ho nedostanete takové. Třeba ho už nikdy nedostanete zpět. Ještě nikdy nikoho láska nezměnila" podíval se na ni smutně, nějakým nepochopitelným způsobem mu na ní záleželo.
,, Jste strašně hodný, ale dejte mi prosím kupon, spěchám!" Nenechala si poradit a tak tedy z nešťastných rukou dostala kupon a s brýlemi na očích vyletěla z budovy ani se nestihla rozloučit.))
-
-
Don't you take it so hard now. And please don't take it so bad /neber to tak těžce, a neber to prosím špatně /
A nyní?

Je večer, ještě před chvílí byla /v nevědomosti / šťastná. Anebo aspoň – bylo všechno normální- Teď jí však po tváři stéká slza, první z levého oka a hned za ní sestra z pravého. /Početná to rodina/.Objímá plyšáka, co nikdy neměl větší cenu. Pro vůni, pro vzpomínky. / pamětní=minulost/. Najednou to není kýč, na který padal posledních pár dní prach / ponorkové nemoci / . A ta písnička, co hraje z radia, není fér. / všechno se vším souvisí...dveře a klíč houslový... řev a ticho... fáč a rány...láska a hrob masový/. Pro teď už vážně " music is her boyfriend " .Bolí to. Nesnesitelně. Nikdy to nezažila, nikdy předtím.Pokaždé jen malichernosti, blbosti, nic. Vždycky když si myslela, že je na dně. Nebyla. A fráze typu, že všechno jednou přebolí, ač pravdivé a prověřené léty, jí jsou v tuhle chvíli opravdu k ničemu. -ať jí všichni dají pokoj-
Trpí na posteli se svými sluchátky v uších / drásá se smutnými songy / pro pár písmenek v smsce, za víc totiž ty skvělé, krásné a nejlepší holky, berušky, hvězdičky, zlatíčka, nestojí. Před očima má všechno. Bohužel. Láska totiž nejde vytrhnout, to není bolavý zub...

-
-
I'll still be thinkin' of you. And the times we had... baby / stále na tebe budu myslet. Na tebe a na společné časy, lásko /

......Na úplně cizího kluka, co kolem ní prošel, když telefonovala s kamarádkou a sdělovala jí "zážitky s nudou" Který se na ni usmál a dvakrát se při házení vlasama "jakoby" nenápadně otočil.
......Na neznámé číslo, co ji po večerech prozvánělo.A ona měla strašně zvláštní pocit, že by to mohl být on. Ten kluk, kterého dennodenně potkávala při povinných procházkách.
......Na první smsku, ve které si s ní smluvil schůzku před zastávkou. Oficiálně. A ona měla najednou strach, že se ztrapní, že to nedopadne, že je oproti němu děsně malá holka / byla/ .Dodnes vidí to lítání po chatě, shánění toho nejlepšího oblečení, co měla. Rychlé přečesávání vlasů, vypíchnutí oka. Děs v očích, klepání kolenou i hlasu. To nejisté ploužení před desátou, aby tam nebyla moc brzo. Což se, jak si přečetla, nehodí.
......Na kamaráda, co s ní chodil na houpačky. Se kterým si povídala o životě a snech a kterého ten její život a sny zajímaly. Když se poznávali. Bylo to tak krásný. Možná ta nejúžasnější fáze. Pohledy do očí, kdy prostě bylo oběma jasné, co by mělo přijít a stejně to nepřišlo. Jiskry a oheň. Smích a náruč. Po večerech s partou, anebo procházky ve dvou.Nebylo to romantický, protože si to nepřipouštěli.
......Na týden děsného smutku z odloučení, když se musela ukázat doma.Na hodiny /v létě/ prosezené u počítače u ICQ. Na ty propsané knihy. Kdy vynechal pařby, kdy nechodil kouřit, kdy se o ní snažil. A lichotil jí.
.......Na nejkrásnější zbytek prázdnin. Kdy jí při západu Slunce vzal u hráze rybníka za ruku. A ač nebyl princ z pohádek, chvílemi tak vypadal. V jejích očích. Byla zamilovaná, poprvé. Na to se přeci nezapomíná. Už navždy bude tím prvním. Už navždy bude cítit tu něhu, ty záblesky očí.Ten pocit absolutní lásky. Křídla pegase, anebo obyčejná pírka. -nikdy není ztraceno to, čeho se sami nevzdáme-
.......Na první pusu na hrbolaté cestě. Na to obejmutí, které hřálo. / a které teď bolí/ . Na sladký polibek a smích a trapný pocit- že to bylo trapný-. Byla malá holka a žádný učení z nebe nespadl. Nikdy to s ní neměl těžké, jen to prostě dost často nebývalo lehké. Na propletené ruce, chození v trávě, hvězdy a slibování těch zatracenejch lží. / o kterých s nadhledem píšu, že jsou kecy a přitom vím, že se tak rády poslouchají /
........Na první společný oběd u nich doma, kdy tam šla s pocitem, že je vůbec první holka, kterou na oběd vzal. Byla to výhra. A ta hodná paní dostala označení tchýně. / starší kroutí hlavou/. Na představení rodině. Na sliby, že to bude napořád. Na slzy, co jí něžně slíbával, když se bála, že nebude. / právem /. A ta společná budoucnost, domek, černá doga a dvě děti. Anebo ono mu to bylo vlastně jedno " Hlavně, že budu mít tebe"
.......Na srdceryvné smsky, kvůli dálce. Na pocity smutku, chybění si. Těšení zároveň. Na další obědy, objetí na pohovce s polšťářky. Mazlení a blízkosti. Na písničku " Neříkej, že je to jinak, že jsou to prázdná slova. Neříkej, že tě nemám rád" . Třeba.
........Na pocit, že se něco děje. Že láska na dálku doletí, ale za čas jí začnou bolet křídla. Na spousty ponorkových /srdečních/ nemocí. Žárlivostí. /na holku,co bydlí blíž/ Nepsání si. Na spousty toho špatnýho, zkoušek...
........Na pocit lhostejnosti/ kamarádi/ a týdne absolutního temna/ kluci jinde/, zakončeného smskou, kvůli které se brečí....
-
-
Don't you cry tonight / neplač dnes v noci / , he is still the one / on bude stále tím prvním/

Pláče. Pro všechno. Pro nic. Pro lásku.
Je krásné vědět, že tu byl. Patří mu její dík, za všechno. / za to, že jí ukázal, že může být vyjimečná, jediná /. Je krásné vědět, že to všechno se stalo. Že to nebyl jeden z jejích snů. I když to teď štípe v očích, puká a trhá na miliony kousíčků. / jak vždycky psávala- život není americkej film s happy endem, tak čemu se diví? / Láskopad. Nic víc.
Navždy jí ho bude připomínat tisíc smsek v mobilu, paměti ze skypu, dva plyšáci v posteli. Nehty nalakované na hnědo / lakem co jí koupil, co jí sluší /. První láska. A slůvko navždy opravdu neznamená-šest měsíců.
-
-
You gotta make it your own way.But you'll be alright now sugar / půjdeš si vlastní cestou, ale bude to dobré, zlatíčko /

Půl roku bydlela ve snovém domě natřeném na červeno, malířem amatérem. Zhmotněném vzdušném zámku ze srdcových Aček. Stošedesát nezapomenutelných dní se dívala na kýčový nápis nad jeho vchodem./milovat napořád / a snad si ho i vsugerovala. Tři tisíce osmset-čtyřicet hodin proseděla na půdě se dvěma střešními okny, tak blízko k blankytnému nebi a záhadným hvězdám, co zřídka kdy padaly pro její smutně-šťastné oči.A jí to nevadilo. Dvěstě-třicet tisíc čtyřista minut hleděla na dveře, co šly jen ztěžka otvírat, byly zaseknuté a bez možnosti zalomení /houslového / klíče. To však netušila, nemohla... Třináct milionů osmset-dvacet-čtyři tisíc sekund žila, snila, milovala v místnostech ze zlata. Rýzího a třpytivého./ pozlátko/ Lákavého ale hlavně jejich.
K bolesti životně důležitých orgánů, očí a především svalu to takhle vůbec nelze brát......čísly se nevyjádří všechno./nic?/ Ani ta statistika autonehod za poslední rok...ani sázkové kursy....
-
-

You'll feel better tomorrow.Come the morning light now baby / Zítra se budeš cítit lépe, přichází svítání, lásko /

(( ,, Vidíte, myslel jsem, že už se neuvidíme. Nebylo to napořád? " neodpustil si kousavou poznámku. Neměla sílu na nic, bylo jí smutno, zle. Nechtěla se dohadovat. Slzy jí stékaly ke slaným rtům, lízátka se dávno ztratily.
,, Měl jste pravdu. Dostanu zpátky své srdce, i když jsem ho prohrála? Prosím" Podívala se na něj tak zoufale, že by se slitoval i kámen bez citů.
,, Je ale rozbité. Momentálně. Tluče, jen trochu pomaleji. A každá vzpomínka ho zabolí. Jindy by už bylo vyhozené, ale tušil jsem, že přijde te. Opatruji Vám ho tu" přitáhl ji k sobě a otcovsky jí objal.
Rozplakala se, má k pláči prostě sklon.
,, Nemá cenu Ti tu říkat, že pro jedno kvítí Slunce nesvítí, žene? " přešel na tykání a hladil jí ve vlasech. Zavrtěla hlavou.
,, Usměj se, prosím. Nejsi o nic ošklivější než před šesti měsíci, ba naopak. Je z tebe velká holka. A když to srdce pofoukáš a trochu obrníš, budeš šťastná. Věřím tomu! Věř i ty "
Zvedla k němu hlavu. " Děkuju!"
" Neděkuj mi. Podívej se! " ukázal rukou na tabuli za sebou. ,,Máš dál nejvyšší kurs sázkový, nic špatného jsi neudělala.-jen teď budeš prožívat další první lásky- A navíc jsi měla pravdu. Mrkni vedle. Jeho kurs se zvedl. Nejenže byl tím nejlepším klukem, jakého jsi na poprvé mohla potkat. Naučil Tě líbat / ty tvoje mindráky/, nechtěl po Tobě nic / záření svící Tě čeká /, vydržel s tebou navzdory všemu- dálce, pověsti, nejdýl jak mohl.Udělal Tě šťastnou. Zmírnil se v kouření, trávu neměl ani nepamatuji. Reparát mu letos nehrozí.- jsi dobrá učitelka- A víš co je nejlepší? Měl, má a bude Tě mít rád. Máte to tu oba napsaný ! " ))
-
-

And please remember, don´t you cry at nights / a prosím pamatuj, nebreč po nocích /

Usnula. A myslím, že je tu naděje na to, že všechny hvězdy nespadly......./kamarádi,jiní kluci /
/ je děsnej snílek, ale o trochu menší naivka /

// dneska jsem se zasekla na záhybu šatů barokního andělíčka a je mi děsně smutno. Ale už to není tak zlý, jak by se mohlo zdát. Mám tě ráda. //