Jen velký ?

Jmenuji se Iliane.Je mi 17 let a chodíval jsem na střední školu zaměřenou na historii meče.Ano,přiznávám,že to není moc záživné,ale hodně věcí se můžete naučit.Já jsem se třeba naučil,že meč není jen sečná nebo bodná zbraň.Má i své vzpomínky a zážitky.Může být i dobrý a věčný přítel.Ale dost už,určitě vás to nudí,tak jako mě.Nerad se bavím o nudných věcech..Žil jsem s rodiči v centru Tokia,ale v průběhu jednoho roku jsme se přestěhovali na statek,který nám po své smrti odkázal dědeček.Byl poměrně velký a daleko od hlavního města.Moje matka s toho byla úplně nadšená,ale abych řekl,mě to bylo celkem jedno.Poblíž sice byly nějaký stavení,ale všude okolo byly jen lesy a louky.Postupem času jsem si to místo velmi oblíbil a nikdy bych ho už nevyměnil.Něco se ale stalo a tak teď přežívám na statku s velkým tajemstvím a velký otazníkem.Neustále jsem se ptal,kdo jsem a kdo je můj „Stvořitel“…..Na to,jsem si nedokázal odpovědět,ale jednoho dne odpověď přišla sama…Aby jste mě lépe pochopily,řeknu vám svůj příběh..
……………………………………………………………………………………………………..
Procházel se noční loukou a vychutnával si volnost.Nebe bylo bez mraků,a tak vysvitly hvězdy.Také foukal lehký,přesto vlažný vítr.Pohrával si se stébly trávy a vydával při tom líbezný zvuk.Iliane si lehl na záda a pozoroval hvězdy.Tak jasně svítily,že se jejich svit odrážel v jeho zelených očích.Zavřel oči.Jeho tváře se neustále dotýkali ruce vlažného větru.Náhle se ho dotkla jiná ruka.Teplá a jemná.Prudce otevřel oči a střetl se zlatým pohledem.Téměř ho hypnotizoval,ale za okamžik se vzpamatoval a tak se vymanil z lehkého sevření.Odskočil stranou a pozorně se zaměřil na postavu,jenže ke němu byla otočená zády,a tak jí neviděl do tváře.
„Kdo jste!“ Štěkl.Otočila se k němu.Ilianem projela vlna vzrušení.Před ním stála žena s dlouhými tmavě modrými až černými vlasy.Její oči měli zlatou barvu a byly orámované dlouhýma řasama.Měla lehce vystouplé lícní kosti.Na sobě měla červené korzetové šaty.Přes ně byla našitá černá síťovina,která začínala pod korzetem,který končil těsně pod prsama a končila sestřiženým způsobem,na jejímž konci byla našitá krajka.Rukávy byly též ze síťoviny,ale začínali od půlky ramen a končili též černou krajkou několik centimetrů pod rukou taky sestřiženým způsobem.Zkoumavě se na něj dívala.Pak otevřela své rudé,smyslné rty. „Kdo jsem?“ Zasmála se a začal chodit okolo Iliane. „Kdo jsi ty?Kdo je to za člověka,co vstoupil na mé území.Kdo je to,jenž mě vyrušil z mého nočního lovu,“ Nějakým způsobem se dostala za něj a přitiskla své rty k jeho uchu. „Měla bych tě potrestat,nebo nechat jít…Poraď.“ Její dech ho šimral až na šíji,což způsobilo,že mu naběhla husí kůže.Hlas měla melodický,ale při šeptání se mu zarýval až do morků kostí…byl až hypnotizující,tak jako její pohled.Pomalu se k ní otočil.Dívala se na něj s široce otevřenýma zlatýma očima,plnýma otázek,krvežíznivostí,ale především touhy. „Odpovíš mi?“ Optala se znovu. „Já..já jsem Iliane,“
„Tak Iliane..Krásné jméno.“ Usmála se. „A řekni mi,Iliane,proč mě rušíš…co hledáš v mém teritorium?“
„Tohle je tvé teritorium?“ Co je zač?Jaké teritoriu…copak je nějaké zvíře?..přemýšlel,ale pořád mu to nedávalo smysl.Dravě se na něj podívala.
„Ano,tohle jé MÉ teritorium....“ přimhouřila oči..On vůbec nic netuší..dokonalá oběť,ale byla by škoda ho zabít..teď…chvilku si s ním pohraju,je přece velmi pohledný a ty jeho zelené oči jsou úžasné. „Ty nevíš co jsem zač,že ne,“ Nechápavě se na ni podíval. „Nevíš…v tom případě,bych ti to měla ukázat,“ Mile a jemně se na něj usmála.Pak pochopil.Její rty v širokém úsměvu odhalily bílé špičáky.Krev se mu zastavila.Nevěřícně na ni zíral.Tak nádherná žena a…
„Vy jste..“
„Upír..ano..to jsem..“ Nebezpečně blízko byly její zuby.Prudce sebou trhl a o několik kroků ustoupil.Pobaveně se zasmála. „Máš strach?Ale to nemusíš,neublížím ti,prozatím….Už jsem jedla,takže nemám potřebu,“ Zkoumavě se na něj podívala. „Ty tu bydlíš?“
„A..ano.“ Vykoktal ze sebe. „Nedaleko odsud.“
„Hm..jsi z města ,že.“
„Jak to víte?“
„Protože jen lidé z města chodí po setmění ven.Lidé z vesnice a ti kteří tu žijí nějakou delší dobu ví,že to není zrovna bezpečné.“ Opět o krok couvl.V záři hvězd vypadal nebezpečně..Všiml si,že zaměřila svůj pohled na východ.Usmála se.
„Znovu se potkáme…pro příště dávej pozor kam a kdy chodíš.“ S tím se mu vypařila před nosem a slunce ho bodlo do očí.Zůstal nehnutě stát.Přemýšlel,co se to tu právě stalo.Proč ho nechala žít,co myslela tím,že se ještě uvidí,…nerozuměl tomu.Nakonec ho ale přepadla únava a tak se vrátil domů,kde padl na postel.
………………………………………………………………………………………………………………………………………..
Vešla do velké pracovny se zlatými závěsi.Slunce se odráželo od zlatých pohárů a pro normálního upíra by to byla smrtelná past.Ona však normální upír nebyla.Sedla si do velkého křesla a nohy si opřela o stůl.Napila se ze sklenky,do které si před tím nalila whisky.Na chvíli zavřela oči.Objevil se obraz zelenookého mladíka s vystrašeným výrazem v očích.Jeho zrychlující se tep,když k němu naklonila svá ústa…Stojí za hřích,možná bych ho nemusela zabít…Nastala tma…Usla tvrdým a vyčerpaným spánkem.
……………………………………………………………………………………………………………………………………..
Otevřel oči.Tělo měl ztuhlé a bolelo ho za krkem.Protáhl se.Zpozoroval,že venku už je tma.Tma,pomyslel si.Vzal si bundu a ve spěchu vyšel ven.Z nějakého důvodu toužil po setkání s tou upírkou.Měl na ni několik otázek,a zároveň toužil po její přítomnosti.Chodil všude možně,dokonce zašel i na místo,kde ji poprvé potkal.Nic.Nikde ji nemohl najít.Smutně přešel k rybníku a sedl si hlavičku.Zahleděl se do vodní hladiny.
„Co tak smutně,“ ozval se za ním melodický hlas.Chtěl se otočit,ale zadržela ho. „Jsi ztuhlý,“ přiložila ruce na jeho krk a začala ho masírovat.Jemně,ale silně mu přejížděla po ztuhlém krčním svalu.Zavrněl slastí.Usmála se. „Co že jsme tak rozbolavělí,“ zavrčela mu do ucha.Škubl sebou. „Pořád se mě bojíš?!“ Zasmála se až musela přivřít oči.
„Ne…nebojím.“ Odpověděl neohroženě.
„Možná bys ale měl.“ Varovně mu stiskla krk.Dokončila masáž a sedla si vedle něj.Tentokrát na sobě měla kožené kalhoty,na stranách s rozparky až do půlky stehen.K tomu kožený korzet,uprostřed šněrovaný.Vlasy měla opět rozpuštěné.Opřela se o lavičku a zavřela oči.Iliane jí pozoroval,ale už beze strachu.Ucítila jeho pohled a zadívala se na něj.
„Už mi řeknete,jak se jmenujete?“
„To po tom opravdu tak toužíš?“ Zamyslel se.
„Ano,“ Přivřela oči.Opět se zadívala před sebe.Seděli mlčky,takže Iliane počítal,že se mu nedostane odpovědi.
„Dalia,“ Tázavě se na ní podíval.
„Jmenuji se Dalia.“….Dalia,má krásné jméno.
„Jak dlouho jsi…upírem,“ Přivřela oči.
„Dvacet let.Už jsem se jako upír narodila.“ Není moc stará..je jen o tři roky starší než já. „Hádám,že tobě je sedmnáct let.“ Přikývl. „Tvé oči.Jsou ….“ Podíval se před sebe.Zpozorovala v jeho očích smutek.Chtěla se ho ještě na něco zeptat,ale řekla si,že ho nebude trápit.Asi se mu muselo stát něco hrozného,pomyslela si.Vstala a dala se na odchod.
„Počkej,“ Tázavě se otočila. „Co..co jsem zač?“ Nechápavě na něj hleděla.Vstal a přešel k ní.Chytil ji okolo ramen. „Řeknete mi,co jsem zač?!“ Do očí mu vyhrkli slzy.Pak si toho všimla.Až moc zelené oči,náchylné na slunce.Jeho ústa,plná krve.Zhroutil se jí k nohám a dal se do pláče.Ach ne,pronesla v duchu s bolestí v srdci.Kdo to jen udělal.Kdybych to věděla,udělám to sama,ale takhle…Sedla si k němu a vzala ho do náruče. „To bude dobré..nemusíš se bát…postarám se o tebe.“ Cítila,jak se v jejím náručí chvěje.Silněji ho sevřela.Přitulil se k ní blíž.Po dlouhé době se cítil v bezpečí.Její vůně se mu dostala do citlivého nosu.Slyšel její srdce,slyšel její dech.Přestal plakat a podíval se jí do tváře.Zlatý pohled se střetl se zeleným.V jeho očích se zračil nezadržitelný chtíč a v jejích očích vášeň.Zajel pravou rukou do jejích vlasů a přitáhl si její hlavu ke svým rtům.Lehce přejížděl jazykem po jejích rtech a prosil o dovolení vstoupit dovnitř.Pootevřela je a tím mu dala svolení.Jejich jazyky se propletly a nebyly k zadržení.Na chvíli se od sebe odtáhli,aby se mohli nadechnout. „Děkuju,“zašeptal jí do úst a prohloubil polibek.Začal jí nepatrně rozšněrovávat korzet,naopak ona mu rozepínala košili.Za nedlouho košile s korzetem vyletěli do vzduchu.Ani nevěděli jak,a už byly oba nazí.Z jejího těla sálalo teplo.Položil se na ni a rukou přejel po plochém bříšku.Přiložil k němu své rty a začal ji něžně líbat.Prohnula se v pase a skousla si rty.Kousl ji,ale ne moc.Pomalu se přesouval výš a výš.Projel mezerou mezi prsama a zakotvil u krku.Na chvíli se jí zastavil dech.Čekala,co udělá.Zakousne se,nebo to jen tak přejde.Přiložil ústa k jejímu krku.Místo kousnutí,následoval něžný polibek,kterým se přesouval na tvář.Políbil jí na čelo,na víčka a došel k ústům.Vášnivě se k nim přisál a rukou jí zajel do vlasů.Druhou rukou ji něžně roztáhl nohy.Něžně do ní vnikl.Opět se prohnula,a tak chvilku počkal.Když ucítil odezvu,začal přirážet.Čím větší odezva,tím víc zrychloval tempo.Nepřestával jí líbat.Propletl své ruce s jejími a položil je na trávu.Cítil,že za chvilku bude,a tak ještě zrychlil.Jejich těla tančili tanec starý několik tisíc let.Za nedlouho oba vykřikly a jejich těla se napjala ve slastné křeči.Cítila,jak se plod jeho vášně rozlévá v jejím těle.Sehnul se na ni a zadíval do očí.Viděl v nich lásku a něhu.Přisál se jí na rty a pomalu z ní vyklouzl.Lehl si do trávy a těžce oddychoval.Přitáhl si ji k sobě a sevřel ji v náručí.Její teplé tělo dodávalo teplo i jeho tělu.S pocitem bezpečí zanedlouho usnul.
……………………………………………………………………………………………………………………..
Probudil se,a byla mu docela zima.Uvědomil si,že je tu úplně sám.Přes sebe měl přehozený plášť.Dalia nikde nebyla.Oblékl se a odešel domů.Lehl si na postel a zavřel oči.Pořád cítil její vůni.Její dotyky a ty její teplé doteky.Skousl si rty..Kde jen je?...Proč zmizela i ona mě opustila?...S takovými myšlenkami zavřel oči.
…………………………………………………………………………………………………………………………
Tak,teď víte,co jsem prožil.Nikdy jsem se nedověděl,kdo byl můj Stvořitel…Zda-li to byla Dalia nebo někdo jiný….Teď se brouzdám tmou a hledám lidi,kteří netuší,co se skrývá v temných lesých.Dalia se mu objevila po boku.Přitáhl si ji k sobě a vášnivě jí políbil.Stáli na vysokém útesu a hleděli na spící městečko pod ním.Podívali se na sebe.Kouzelně se usmála a políbila na krk.Přikývl.S rozeběhem skočili z útesu.Na jednu otázku jsem si ale odpověděl.Jsem upír…..