Miluji Tě

Já.. Miluji Tě! Víš? Nevíš, protože já ti to nikdy nepřiznám. Jsem až moc velkej srab .Znáš ten pocit, kdy se ti podlamují kolena ,rychle bije srdce, div že z hrudi nevyskočí a máš mžitky před očima? Tohle zažívám, když Tě vidím. Vždy mám pocit, že ty nohy mě neudrží. Bojím se, že udělám něco, kvůli čemu by ses mi smál. To by mně bolelo .Proto nedělám nic.. Musím vypadat jako ten největší lenoch ,ale nejsem. Ráda bych se chovala normálně, ale copak to jde, když Ty jsi nablízku? Byl jsi někdy zamilovaný? Tak pak určitě víš ,že chovat se normálně opravdu nejde. Tak ráda bych byla, kdyby sny ožily, staly se skutečností. Ale po každém probuzení zjistím, že to nejde. V těch snech vypadá vše tak krásně, nic není nemožné! I zvířata mohou mluvit ,že?
Nikdy se to nedozvíš. Stejně by ses mi jenom vysmál, nestojíš o mě. Vlastně si to píšu pro sebe. A to jenom proto, aby se mi ulevilo. Nemám komu bych to řekla. Opravdu nemám.. Taky to píšu, abych si to přiznala, bylo mi totiž jasné, že si to nepřiznám, ale teď, když je to na papíře to vidím jinak.
Jak já bych byla ráda, kdybys teď přišel, objal mne, utřel slzy stékající po tvářích kvůli Tobě, řekl, že to bude dobrý a pak bys vyslovil ta dvě slova: ,,Miluji Tě!“ .Zemřela bych pro ně a přitom se jich bojím. Raději budu o těch slovech jenom snít, než je slyšet. Bála bych se, že bys mi ublížil. Některé věci je lepší nechat si pro sebe. Proto ode mě nikdy neuslyšíš: ,,Miluji Tě!“