Mrtvé srdce

Mrtvé srdce

Stála tam přivázaná ke kůlu.
Všude bylo ticho a klid.
Jen z dálky sem doléhalo zlověstné vytí vlků.
A mísilo se s jejím pláčem.
Byla tma.
Hustou mlhou prosvítalo jen ponuré měsíční světlo.
Byl úplněk.
A z dálky se blížila Smrt…
Zatím ji neviděla, ale cítila ji čím dál blíž.
Nemohla se pohnout.
Byla spoutaná řetězy a věděla, že svůj zápas prohrála.
Už nemělo cenu bojovat.
Nebylo nic…
V tom ji před sebou uviděla.
Vyhublý přízrak v černé kápi.
Neviděla jí do tváře.
Snad bohudík.
Oči se jí zalily slzami.
Viděla už jen kostnatou ruku svírající nůž.
Jeho ostří se zablýsklo v měsíčním světle.
Věděla, že tohle je konec.
Ucítila nesnesitelnou bolest.
Tvář se jí zkřivila zoufalým výkřikem.
Byl poslední.
Z hrudi jí prýštila krev a odkapávala na zem.
Poslední, co ucítila, byla ledová ruka.
Vyrvala z ní srdce a svírala je v dlani.
Bylo ještě teplé.
Ale brzy z něj začal odcházet život.
Až zchladlo úplně.
Přestalo bít.
Zemřelo.
Tak jako ona…

Tohle srdce zabila láska.
Stejně jako láska zabila ji…