Přátelství

Už od ranného dětství jsem si přála mít nejlepšího kamaráda..Toho,co mi vždycky poradí,obejme až mi bude nejhůř a jako správný kluk mi poradí..
Sen se mi splnil..Konečně jsem měla,co jsem chtěla..Měla jsem nejlepšího kamaráda,byl pro mě tak důležitý,že pro mě znamenal něco jako starší bratr..
O každém mém snu a tajemství věděl..
Cítil,když mi bylo špatně nebo mě něco trápilo..
Ale ještě více jsem byla šťastná,když se můj nejlepší kamarád dal dohromady s mojí nejlepší kamarádkou..
Co víc jsem si mohla přát?
Tato idilka probíhala v kuse několik měsíců..
Ale něco se pokazilo..asi jako vždy..¨

Stal se z něj jiný člověk..Byl jako vyměněný..
Jiný styl hudby,módy..ŽIVOTA..jiné názory..
Na obyčejné lidi jako jsem byla třeba já zapomněl..
Přišel jen když něco potřeboval,ale já ho nikdy neodepsala..Pořád jsem ho měla ráda..
Po čtvrt roce,kdy už jsem si najeho nové já začala zvykat se ale opět stal tím starým a známým klukem..
Měl srdce na dlani,každému pomohl a vytáhl ho z brindy..
Ozvalo se v něm bohužel to staré a špatné já a on čím dál tím víc podléhal jeho hlasu..
Je to už dlouhá doba na to,abych si uvědomila,že o takového přítele jako je on nestojím..
O toho,co mi nepřeje štěstí v lásce a dělá vše pro to,aby můj vztah skončil..
O toho,co vykládá lži o tom,co jsem kdy řekla nebo napsala..
O toho,který každé jeho slovo znamená LEŽ..

Na přátele se nezapomíná a na ty dobré těžko..Ale zapomenout na lidi,co ublížili vašim citům je ještě težší,toho se nezbavíte..

Falešný přítel je horší než nepřítel,nepříteli se vyhýbáš,kdežto příteli věříš..