Cesta bez cíle

Šla po ulici.Byla krásná letní noc.Noc plná tajemství.Moc lidí nepotkala nebo je možná jen nevnímala.Až na jeden mladý pár.Stáli v objetí a dívka svírala v jedné ruce nádhernou rudou růži.Poupě těsně před rozkvětem.Také by si takovou přála.Pokračovala dál po temných ulicích.
Poznal by někdo,že ji pronásleduje strašidlo?Strašidlo,které nezaženete tím,že si vlezete k mámě do postele.Nezmizí.Zůstává.Lékaři ho nazývají sebeubližováním....Nezačala by s tím,kdyby všichni netvrdili,že fyzická bolest přehluší tu psychickou.A tak to zkusila.Měli pravdu,sice to působilo jen chvíli,ale i za to byla vděčná.Ale dnes si nechtěla od bolesti pomoci dočasně.Tentokrát to mělo být napořád.
Došla domů a napustila plnou vanu vody.S ironickým úsměvem si uvědomila,že tím matce ušetřila spoustu uklízení.Stále ji nenáviděla za to,co kvůli ní musela vytrpět poté,co od nich táta odešel.Zavřela oči a vydala se na svou cestu bez cíle