Dopisy smutku 4

Lukáši,
Už si připadám otravná sama sobě, že Ti zase píšu. Mám Tě ráda. Nesnáším Tě. Miluji Tě. Nenávidím Tě. Nemohu se sama rozhodnout co vlastně. Převažuje láska. A to je problém. Nejlepší je to když ta ženská není ve škole. V pátek… to bylo krásné. V tu chvíli jsem Tě měla opravdu asi nejradši. Jenže s Tebou je problém že člověk opravdu neví na čem je. Jednou se chováš úžasně, pak zase chladně. Řekla jsem si dost. Příště Tě budu pozorovat a sledovat Tvé reakce. Proč si nejsem jistá Tvým chováním a za každým gestem hledám něco víc? Třeba teď jsem Ti napsala že jsem včera spadla z koně a Ty ses hned zeptal jestli se mi nic nestalo – normální otázka a já za tím hledám něco víc! Tohle není normální, musím se uklidnit.
Klára