Dopisy smutku 5

21.4.2004
Lukáši
Je to opět tady, stesk po Tobě, zároveň Tě nenávidím, chci Tě, potřebuji Tě. Nedokážu to. Tyhle stavy jsem snad nikdy neměla. To už přece musí něco znamenat ne? To přece není jen přechodné pobláznění, tohle je už vážné… co mám dělat????? Nic. To je jednoduché. Musím tomu dát průchod, ono to pak odezní. Miluj mě, prosím… řekni mi že mě chceš, že chceš být se mnou, že mě potřebuješ, že mě miluješ… o nic víc nežádám! Copak chci tak moc? Asi ano. Nejspíš mi není souzeno být milována. Ty chceš Denisu. Co na ní vidíš???? Vždyť je to arogantní namyšlená kráva! Akorát lidi využívá ve svůj prospěch! Sama jsem to poznala. Proč chceš jí a ne mě? Copak je to opravdu jen ve vzhledu? Copak opravdu záleží jen na tom jak kdo vypadá???? Asi ano. Ano, žárlím. Žárlím na Denisu, žárlím na Báru když se s ní bavíš, na Zuzky, na kohokoliv! Žárlím, protože Tě nemohu mít. A přitom tak chci. Kdybys aspoň vykazoval nějaký zájem, ale Ty nic. Nezáleží Ti na mě. Nechceš mě. Když s Tebou mluvím, tak mi občas přijde že Tě obtěžuji. Proč? Kdybych alespoň měla tu odvahu Ti něco říct. Ale kde mám vzít čas nebo místo??? Vždyť ve škole to nejde a když Tě někam zvu tak odmítneš! Už to by mi mělo dát jasný signál že nemáš zájem. Když Tě někam pozve Denisa tak hned jdeš. Vidíš? Zase žárlím! Ale když Tě někam pozvu já tak se vykrucuješ. Další signál. Chci být s Tebou. Chci si s Tebou povídat, dotýkat se Tě, obejmout Tě, milovat Tě. Chci s Tebou žít. Chci Tě mít u sebe. Chci s Tebou mít děti. Chci s Tebou zestárnout. Chci tě podporovat, pomáhat Ti, utěšovat Tě, radovat se s Tebou, umřít s Tebou. Mám Tě ráda.
Klára

2 týdny po napsání dopisu byla Klára nalezena mrtvá. Podřezala si žíly.