Snaha zapomenout

Vystrašeně pohlédla směrem k mladíkovi, který si k ní přisedl. Bleskurychle se zvedla ze sedadla. Stoupla si k tyči a spocenou rukou se za ní chytla. "Děje se něco?" pronesl směrem k ní sympatický brunet. Vzhlédla k němu, avšak do očí se mu nepodívala. "Ne.Nic se neděje." Autobus cukl a ona spadla na toho kluka. Vyjekla. "Vždyť se nic nestalo. Tak proč křičíš?" pousmál se. "Já..." víc neřekla, vyděšením ztratila hlas. "Hele, fakt nechceš pomoct?" "Ne!" Autobus zastavil na zastávce a ona vyběhla ven. Ohlédla se a viděla toho kluka jak za ní kouká s naprostým zmatkem.

"Měla bys jít k psychiatrovi...Takhle nemůžeš dál žít." domlouvala Karen její nejlepší kamarádka po tom, co si vyslechla její historku z dopoledne.
"Ne!Nerozuměl by mi...A nechci se zpovídat cizímu člověku." smutně si objala kolena. Podívala se z okna. Pršelo. Měla ráda déšť. Vždycky si připadala že se z ní všechno zlo smejvá. Jenže ten zážitek z minulýho léta nikdo a nic nesmaže. Po tváři jí stekla slza. Slaná kapička zamířila k jejím ústům.