Konečně klid

Hrobové ticho, měkká tráva a jasná noční obloha.
" Co víc si přát?" Zeptal se sám sebe mladík s hnědými kratšími vlasy a modrými očima. Ruce složené pod hlavou. Cítí klid, veškerý stres shromážděný za celý den se pomalu vytrácí. Tu a tam slyší z nedalekého lesa zahoukat sovu. Dokonce se mu chce i spát. Zavřel pomalu oči, které ho pálí po celém dnu stráveném před počítačem. Veškerý klid naruší křik, rychle otevře oči, nedýchá, jen tiše naslouchá.
" Asi jsem se zbláznil." řekne s úsměvem pro sebe a zase zavře oči. Měl je zavřené ještě kratší chvíli než před tím a znovu uslyšel ten samý křik. Prudce se posadil a zmateně se rozhlížel po okolí. V okolí se nic nehnulo a žádný hluk se neozval.S nechápavým výrazem zase ulehl. Přemýšlel, co to má být, delší dobu se nic neozvalo a tak po třetí zavřel oči. Výkřik. Tentokrát to ji nevydržel a vstal a došel na okraj lesa, párkrát zavolal, ale odpovědí mu bylo houkání sovy. Poškrábal se na hlavě. Nakonec se rozhodl, že raději pojede domů, nasedl do svého auta zaparkovaného na okraji polní cesty. Byla to stará plechovka, ale na nic lepšího neměl. Rozjel se směrem domů.
Přibrzdil až na kopci. Pohlédl do údolí, kde se rozprostíralo malé městečko zahalené tmou. Jen lampy tvořili jakési zaříci body. Pomalu sjel do města. Zastavil před omšelým domem, který zdědil po svých rodičích. Oloupaná omítka a špinavá okna dokazovali neudržovanost a pomalé chátrání. Vystoupil z auta a pohlédl na dům. Jasně se mu vybavili vzpomínky na spokojené chvíle strávené zde na dvorku se svou matkou, otcem a jeho mladším bratrem. Už je to sedm let, co se stali účastníky autonehody při které přišli rodiče i jeho bratr o život. Tehdy mu bylo devatenáct a on se s tím půl roku vyrovnával. Hodně mu pomohla přítelkyně, která ho opustila před dvoumy měsíci. Těžko to nesl, ale vylízal se z toho. Zahnal vzpomínku a zašel do domu. Zamířil rovnou k posteli, kde se v oblečení rovnou natáhl. Pár chvilek a už spal. Ze spánku ho probudil sen. Posadil se celý z pocený na posteli. Sen si pamatoval moc dobře. Viděl ječící ženu a pak pohlédl na své ruce od krve. Chvíli přemýšlel. Pak se mu na tváři objevil spokojený úsměv. Doběhl do kuchyně a pak vzal klíče ze stolku u vchodu. Nasedl do své plechovky, jak své auto nazýval a rozjel se na okraj města. Vystoupil z vozu a dál se vydal pěšky. Chodil sem tam.
Slunce začalo vycházet a pomalu rozednívat. Uslyšel kroky, zmizel v nejbližším křoví. Kolem procházela mladá dívka v černé mikině s kapucí a s džínama. Když byla blízko, vyskočil.Vyjekla a ustoupila o krok zpět. Vyděšeně na něj koukala. Na tváři měl pořád úsměv. Ruku v kapse. Za pár okamžiků z kapsy rychle vytáhl kuchyňský nůž, který po celou dobu svíral křečovitě v kapse. Na nic nečekal, rychle přistoupil k dívce a podříznul jí pod krkem. Rukou jí zavřel ústa, která měla dokořán otevřená. Všude byla spousta krve. Netrvalo ani půl minuty a dívka svěsila ruce podél těla. Pomalu jí položil na chladný asfalt. Pohlédl na ruce, celé od krve. Bylo mu dobře, konečně cítil úlevu. Nůž upustil na zem a vydal se k autu. Nasedl a vydal se domů. Jel domů s radostným úsměvem. Pomalu se mu klížili oči až je na konec zavřel. Prásk!
Druhý den bylo v místních novinách byl článek. … Včera bylo nalezeno tělo šestnáctileté Veroniky Keilové, která byla zavražděna v brzkých ranních hodinách. Jako hlavní podezřelí byl označen šestadvacetiletý David Horák, který dnes zemřel při autonehodě přibližně ve stejnou dobu, kdy byla zavražděná Veronika...