Vděčnost

Andělé jsou nádherné, dokonalé bytosti, které kdo spatří, nikdy už nedocení krásu tohoto světa. Když slyšel něco tak patetického, zamračil se. Jsou prostě věci, kterým by se nemělo věřit. On to musel vědět. Tvrdnul tady už řadu let a na jeho vzhledu už nic andělského nebylo, ale ještě stále si pamatoval svoje nejlepší časy a ani tehdy si nebyl jistý, že by byl tak ohromující, aby z něho byl někdo celý život pryč. Je pravda, že na světě je spousta fanatiků, kterým stačí pouhý pohled na peří a vidí anděly všude, bez ohledu na to komu to peří patří. Nikdy to nemůže být peří andělské. Skoro škodolibě se pousmál. Andělé totiž žádné peří nemají, nemají ani křídla, ale komu to on bude vysvětlovat. Za prvé to nikoho nezajímá a za druhé by mu to stejně nikdo nevěřil. Je lepší věřit vysněným ideálům, než čemukoliv jinému. Jakoby to sám nevěděl. Přišel na zemi, aby pomáhal a jak to dopadlo. Ani by mu tak nevadilo, že to nikdo neocenil, nepoděkoval, - od anděla se koneckonců očekává, že vše dělá nezištně, jen prostě proto, že je anděl,- ale ještě mu kolikrát vynadali, ne-li se na něho dívali, jako kdyby sám tu škodu napáchal. Jako tenkrát ta dívka, možná jí měl nechat skočit. Právě ona pro něho byla ze všech nejdůležitější, nejspíš proto, že když ji zachránil, nezachránil jen jeden život, ale dva. Líbila se mu ta představa, že dal tomu dítěti šanci. On sám nikdy mít děti nebude, vlastně nikdy nic nevytvoří. Kolikrát se o to pokoušel, cokoliv, byl by spokojený, ale věci se mu bortily pod rukama. Vytváření věcí nemají andělé v popisu práce, pomáhají, ale nic nevytváří. Od toho jsou tady jiní. A tak jenom čeká, kdy bude někdo potřebovat pomoc a pak dělá co může. Ne, nebylo to tady lehké, ale on to ještě nevzdal. Pořád je nějaká možnost, že se to obrátí k lepšímu. Naděje umírá poslední, bez ohledu na to, jestli jste člověk nebo anděl.