Ty,já,ona?My?!Už asi nikdy….

Ty,já,ona?My?!Už asi nikdy….

Stojím na kamenném schodišti našeho domu.Ledový večerní vzduch mi plní plíce.Motá se mi hlava.Ač nejsem ničím omámena ,mám ten pocit.Všechno ,jako by bylo v mlze.Slané slzy mi přimrzají na tvář.Je mi zima.Klepu se.
To ,co jsi mi řekl ,mě zaskočilo.Smutek vystřídalo štěstí a naopak-Tam a zpět….je to horší než mít dýku bodlou v srdci.
Kurva!Proč to tak bolí?!Mám pocit ,že nemůžu nikdy být s tím koho miluju.Jen slova od tebe.Neboj najdeš si někoho lepšího.Ale?Ale co když nechci někoho lepšího?!Stačíš mi ty.Tebe já miluju!A ty to moc dobře víš….Je to zmatený celý a na hlavu postavený.Přála bych si ,aby sis vybral z nás dvou.Nechápu?!Jak můžeš mít rád dvě?Nemám ti to za zlý ,jen to nechápu…spíš nechci chápat…!!!Tak co?Vybráno?
Máš čas ,tak si vyber…ale mezitím co vybíráš…trpí ti všichni okolo ,kteří tě mají/nemají rádi…. ?Už mě hlavně netrap…prosím…Zbývá mi ,jen ještě říct ,že končím se vším a taky to ,že tě miluju a čekám na tebe…Dnem i nocí…Přeju si ,že vybereš si co nejdřív….protože to moc bolí…