Když se vzbouří hrdina...

Hlavní hrdina si právě dává dvacet pod statným dubem se širokou korunou, která ho ukrývá před prudkým sluncem. Na první pohled se nudí, ale co se dá dělat, když autor není doma. Zřejmě je to pěkný suchar ten můj autor, myslí si a převalí se na druhý bok. Po chvíli ucítí šimrání v nohou a vydává se neurčitým směrem k lesu. Tak konečně myslí si:,, autor začal něco dělat.´´ Snad se budou dít pořádné věci zadoufá si. A skutečně je příjemně překvapen, když se dostane přímo do středu prudké bitky. Děj se odehrává sice pořád pomalu a tak trochu ucouraně, ale snad se to spraví. Boj se z ostřuje a hrdinovi začíná stékat pot po zádech. Když se k němu příliš blízko dostane bojovník na vysokém oři, začíná mít skutečný strach. Snad mě autor nechce zabít, vyděsí se. A skutečně po chvíli se mu zatmí před očima a.......děj se zastavuje. Chudák hlavní hrdina nic nevidí ani neslyší. Celý zmatený zeširoka hledí do tmy.,, Kde proboha zase jen vězí´´, kleje v duchu. Asi po dvou minutách autor zasedá zpátky k rozpracovanému dílu. Ale ouha hrdina se necítí o moc lépe. Začíná jít do tuhého, pomyslí si a poslední co zahlédne než se mu znovu zatmí před očima je kopí zabodnuté v jeho hrudi. To už je, ale hrdina opravdu rozčilen.,,Nechal mě zabít?´´, nechápe. Po chvíli už, ale nadává jako sojka a uvnitř se vaří jako voda v hrnci. A dost rozhodne se. Vymaní se z autorova pevného sevření a ožívá. Ten se nestačí divit, když ho ruka neposlouchá a pero si píše samo. Po chvíli je celý papír popsán a řádky nestačí. Propiska však nekončí a pokračuje ve své práci po stole, židli až na podlahu. Hrdina je v nejlepším, právě sráží jednu hlavu nepřítele za druhou a dobývá pevnost. Tak tohle je život myslí si, když přelézá mohutné hradby a uklání se své silné armádě, která mu vzdává hold. Hrdina je na vrcholu slávy, bohužel už je popsána celá místnost a tužka se nebezpečně přibližuje k chodbě. Hrdina zaslechne sirény ambulance, která ovšem rozhodně nepatří do jeho doby, a tak po chvíli obrací svou pozornost ke svému ději. Ovšem sanitka už stojí před okny domu a fíííí za malý okamžik odváží překvapeného autora směr blázinec.,, Má co si zaslouží´´, odfrkne si HRDINA...