Snaha zapomenout 4 - konec

Vymanila se z jeho obětí a posbírala si své věci. Nechápavě na ni hleděl. Pohledem zkontrolovala, jestli něco nezapoměla a omluvně pohlédla na Steva. Vyběhla z restaurace a měla namířeno na její a Steva oblíbené místo. Na vysoký most uprostřed města.

Chtěla už s tímhle vším skoncovat. Věděla, že se z toho nikdy nedostane. Nikdo jí nemůže pomoct, je v tom sama. Steve i Susan budou možná zklamaní...Ale ona je taky, když vidí jak se trápí tím, že neví jak jí pomoct. Prostě to skončí. Na mostě je zábradlí. Je až směšné, jak snadno se dá přelézt.

"Ne!Karen nedělej to!" křičí na ní někdo. Podle hlasu pozná Steva. Proč jí to dělá? Mělo to být tak lehké! Proč jí nenechal být, aby to dokončila? Smutně pootočila hlavu jeho směrem. Steve přiběhl až k ní.
"Stuj kde si!Nepřibližuj se!" zakřičela na něj. Začala brečet.
"Karen...Proč?" zeptal se jí se slzama v očích. Udělal krok k ní.
Ona sebou škubla a popolezla kousek od něj.
"Protože...Nikdo mě nechápe. Nechci žít, nezbavím se toho! Ty nevíš, jaký to bylo! Nevíš, jaký je, když se ti každou noc zdá stejnej sen! Nevíš nic! Odejdi!" křičela. Steve udělal dalších pár kroků. Chtěl jí chytit za ruku, kterou držela zábradlí, ale jakmile se přiblížil, zábradlí pustila. Už se nedržela, jen stála na malé plošině.

Udělala krok dopředu. Steva už nevnímala, tak ani nemohla vědět, že přelezl zábradlí za ní. V hlavě měla jenom ten hrůzný zážitek a odhodlání. Skočí a skončí všechno utrpení. Možná se moc lituje, ale...Pak je tady Steve. Miluje ho. Ale nikdy by s ním nemohla mít plnohodnotný vztah.

Teď. Udělala krok a další a potom...Někdo ji chytil za ruce. Visela ve výšce padesáti metrů. Neměla strach, že by ji Stevovo silné ruce pustily, ale chtěla, aby se to stalo.
"Prosím...Pusť mě..." po tvářích jí tekly slzy, které poté padaly do obrovské propasti pod ní.
"Nikdy." rázně odmítl Steve.
"Steve...Ušetři mě, prosím!" začala sebou házet. Chtěla, aby jí pustil.
"Je to tvoje největší přání?" zeptal se jí nakonec s těžkým srdcem. Přikývla.
"V tom přídě...Měj se krásně...Miluju tě." pustil ji. Nečekala, že to udělá, ale byla ráda. Padala jen několik málo vteřin a potom ucítila prudký náraz o hladinu. Začala se potápět do neznáma. Snad teď povede lepší život.