Pokus

Jmenuju se Johny, táhne mi na třicet a jsem nesmrtelnej. Že je to kravina? Jo, to už mi pár lidí řeklo. Ale byli to samí cizáci a těm já nevěřím. Věřím svý rodině. Svým kámošům. Věřil jsem svý holce, která měla rakovinu a na smrtelným loži mi řekla, že mě nenávidí, protože nikdy neumřu. Copak za to můžu? Normálně jsem se narodil, vyrost v zavšiveným Brightonu, hrál si s použitejma kondomama a injekčníma stříkačkama, ve třinácti si poprvé zašukal se čtyřicetiletou babou, která byla na zajíčky – a tu to začalo. Ta baba do pár měsíců exla, nikdo nevěděl proč, ale zaslech jsem cosi o AIDS. Do osmnácti jsem měl neustálý stihy, že jsem nakaženej a pojdu dřív, než si stihnu toho obrovskýho světa trochu užít. Zasranejch osmnáct... Tehdy jsem se svěřil máti a ta mi řekla, že jsem nesmrtelnej. Jasně že jsem jí nevěřil. Jenže otec to potvrdil. I ségra. Začali to tvrdit i všichni mí kámoši. Za chvíli to vědělo celý město. Kam jsem přišel, ukazovali si na mě a řvali, že to je ten Johny, kterej tu bude ze všech nejdýl. Co jsem měl dělat? Pět let svý zajebaný puberty jsem se bál, že každou chvíli chcípnu. Tak jsem jim prostě uvěřil.

O dva roky později jsem se seznámil s Martinou. Chodili jsme spolu deset měsíců a já jsem ji kurevsky miloval. Bylo jí sedmnáct, dětství měla podobný jak já, akorát zubatou měla narozdíl ode mě na háku, a o rakovině prsu se dozvěděla čtrnáct dní před tím, než mi navždycky zmizla ze života. Já debil jsem seděl u její smrtelný postele, furt ji držel za zpocenou ruku a vykládal, že to bude dobrý. A ta kráva mi řekla, že mě nenávidí. Dík, Martino, taky se mi bude stejskat. A vona teda odešla a já se chtěl zabít, jenže tu furt byla ta nesmrtelnost, tak jsem se na to vysral. Oukej, lidi, máte to mít.

Jmenuju se Johny, táhne mi na třicet a jsem nesmrtelnej. Že je to kravina? Jo, to už teď vím taky. Před pár dny jsem se nahackoval do kompu místního výzkumnýho centra a dozvěděl jsem se o tom zasraným psychologickým výzkumu. Nevim, jakej to mělo mít smysl, že nakecaj jednomu kriplovi, že je nesmrtelnej. Jakej to kurva mělo smysl?? Teď mě ale spíš zajímá, proč ti kokoti na silnici jezdí tak zasraně rychle a jak nacpu ty svý zkrvavený vnitřnosti zpět do břicha. Ležím tu na kraji cesty jak přejetej slimák. Ten debil ani nezastavil, si snad myslel, že jsem nějaká zasraná srna či co?! Seru na to, jen ať ta krev teče. Já si zatím užiju toho divnýho pocitu, že umírám.

Prosral jsem skoro deset let, do prdele. Po smrti tý krávy Martiny jsem se absolutně vybodl na nějaký city a na nějaký plány. Našel jsem si malej džob, abych měl co do huby, vždycky jsem ale stejně všechno prochlastal. Krad jsem peníze matce, fotrovi i ségře. Cigára i drogy byly zasraně drahý. Bylo mi jedno, co je to za svinstvo, byl jsem přece nesmrtelnej. Všechny hnusy světa jsem měl u prdele. Chtěl jsem tak žít aspoň dvacet let. Pak už budu starej chlap. Staří chlapi by měli dělat velký věci. Chtěl jsem jít na vysokou, oženit se, dostat Nobelovku, bejt celosvětově proslulej... a pak? Co kurva dělat, když je tolik času? Bylo mi to u prdele, tomuhle období vládl chlast a drogy, na velký věci přijde čas později, vždyť jsem nesmrtelnej...

Jó, těch deset zasranejch let mě hodně sere. Víc mě ale sere, proč mi ani jeden z těch kreténů neřek pravdu. Jasně, rodina za to dostala prachy. Na co jim byl jeden zasranej život, když ho mohli prodat? Ale oni... Hovada... Říkali si kámoši. Hovno kámoši. Jen zasraní lháři to byli. Jasně, žili stejně jako já... Jenže ti zajebanci věděli, že můžou každou chvíli skončit. Nějakej život jim byl úplně u prdele. Já, kretén, jsem jim věřil ty bludy, že prej jsem z nich nejlepší a že jim jednou budu nosit kytky na hrob. A teď se tu válím v louži vlastní krve a zdechám, zatímco oni si hřejí zadky doma před televizí. Nějakej Johny je jim u prdele. Vždyť je to jen psychologickej pokus, kterej se posral. Proč jsem jim kurva věřil?? Možná jsem měl spíš věřit v Boha. Ten by mi aspoň řek, že po smrti přijdu za ním do nebe. Teď tu chcípám a mám zasranej strach, co bude potom, protože jsem s touhle alternativou vůbec nepočítal.

Ty vole, tma... Tak se tu mějte, lidi, nesmrtelnej Johny se loučí. Jdu nakopat prdel Martině. Ani ta děvka mi neřekla pravdu.