Ona musí jít dál

Často měla pocit,že ho ztratí..
A že všude kam se podívá bude jen jeho tvář,na těle bude cítit jeho dotyky a na svých rtech jeho polibky..
Den ode dne cítila,že ten okamžik nastane..

Bydlel 14 km od ní a každý druhý víkend přijížděl jen proto,aby jí viděl..

Jednoho dne měl chlapec znovu přijet..
Dívka nevěděla proč,ale poslední dny se nemohla soustředit na nic..
Jako kdyby předvídala,že se má něco špatného stát..

Byl pátek a ona šla na místo jejich potkání..
I on přišel..
Už z dálky když ho viděla,se jí rozbušilo srdce..
Koukla se do jeho krásných očí..Milovala je..
Zhluboka se mu do nich dívala..Věděla,že času co můžou strávit spolu je málo,ale nevyřčených slov nadbytek..
Skrývalo se v nich něco,co nikdy před tím..

Oznámil jí konec..
Smutně se na něj podívala a věděla,že je to naposled,co se do jeho očích dívá.
Bylo to těžký..Nemohla přeci skoro sedm měsíců hodit jen tak za hlavu..
Dívat se na někoho,kdo jí patřil..
Kdo jí objímal a hladil..
Kdo jí šeptal krásná slůvka do uší..
Nejhorší pro ní ale bylo dívat se na někoho,kdo jí naučil žít,ukázal jí směr života a kdo jí naučil milovat..
Otočila se a bezeslova odešla..
Volal na ní,nechtěl aby to tak skončilo..
Ona šla ale stále dál s tíživým pocitem..

Nic jí nešlo do hlavy..
Svět jako by se zastavil..
Všechno bylo ale stejný..lidi,věci,životy..-
Jen ten její se změnil z minuty na minutu..
Tu bolest a svět bez barev jí ale nikdo nemohl vzít..
Slyšela jeho hlas a viděla ty jeho oči,cítila jeho dotyky a chuť jeho rtů..

Težký bylo se mu vyhnout,když věděla,že přijel..
Nenapsat mu..
Nezavolat..

Ale řekla si,že nenechá ten život,aby jí trumfnul a věděla,že i když je na dně musí jít dál!
Ona musí!