Vodník a Havran

Reprodukovaná kresba Vodník a Havran od Josefa Lady dýchá podzimní přírodou. Přibližuje nám atmosféru vesnického podzimního večera.

Hlavní motiv obrázku nacházíme vpravo uprostřed. Vodník sedí na staré vrbě a bezstarostně pokuřuje dýmku. Tmavě zelený, už onošený kabát mu těsně obrysuje postavu a hnědé kalhoty splývají s oranžovýma botkama. Z jeho tváře lze vyčíst stáří, ale i klid a pohodu. Oči mu svítí do dálky jako dvě malé hvězdičky a na pověsti zlého vodníka mu přidávají i vrásky na čele.

Popředí, tzv. první plán obrázku vytváří čistý rybník a kořeny dvou stromů. Letité kořeny splétají do svých spáru kameny které zpevňůjí okraje rybníka.

Druhý plán je bohatý na detaily. Nalezneme zde veliké hnědé stavidlo, které brání vodě z rybníka aby vytekla. Těsně nad stavidlem stojí chaloupka. Nejspíš to je mlýn, ve kterém bydlí mlynář s mlynářkou. Mohutnou střechu tvoří sláma. O bílou zeď je opřeno zrezivělé mlýnské kolo a o malý kousek vedle vykukuje malé okénko.

V dáli vystupují kopce s jehličnatými lesy a na jednom z nich stojí zchátralý hrad. Nejspíš v něm žije krásná Bílá paní a ta se každou noc přesně o půl noci prochází po hradbách hradu a straší vandrovníky. Na jasně modré obloze zatím nevykukují žádné hvězdy ani měsíc. Nalevo na stromě sedí černý havran s hlubokýma očima a zaujatě pozoruje vodníka.

Napětí malíř dosáhl kontrastem barev. Světlá obloha a rybník proti proti tmavému okolí a hlavnímu motivu.

Zřejmě proto ve mě obrázek vyvolává smíšené pocity. Sálá z něj klid a pohoda, ale také jakýsi smutek a zklamání. Možná proto, že je na obrazu hned při prvním prohlédnutí znát, že se jedná a podzim a již brzy přijde zima.