Pro ty sliby...

Nechci odejít pryč, chci tu zůstat / s tebou/ napořád, přesto všechno raději pro dnešek /pro budoucnost/ - bez slibů. A přitom by tak ráda nějaký ten slib slyšela / snad jenom pro ten pocit/ „ Raději potom lituj toho, co jsi udělal, než toho, co ne !“ Tak něco řekni. (Prosí) Mlčíš. Dělám to pro tebe. / trocha ironie nemyslíš?/ a vlastně proč by ne. Vždyť život je jedna velká ironie /snad osudu/. (Ne)zvykli jsme si, ještě pořád / ani nechceme/ kdo by taky chtěl?

( Prochází se. Kudy? Životy těch druhých /našimi/. )

- Žena, muž a jejich děti-

Podívej se! Vždyť ta žena pláče. Proč? Pro slib //věřila v něj// (ne)měla snad?
„Neboj se já se Vám vrátím“ (snad, už tušil) dal život pro povinnost musel, ale nechtěl /Přesto slíbil/ Slzy vojáka padaly na chladnou tvář, když sliboval. Nechal je tu a musel jít. Ale dal ten slib / ten co teď tolik bolí/. Možná to mělo smysl, aspoň na chvíli.

- Dívka a chlapec-

Podívej se! Vždyť ta dívka pláče. Proč? Pro slib //věřila v něj// (ne)měla snad?
„Neboj ta hvězda nikdy nespadne, tak jako Tě nikdy nepřestanu milovat“ (snad, už tušil) vždyť nevěřil na lásku bez hranic, nevěřil na lásku do konce života. /přesto slíbil/ Viděl jí to na očích, přála si to slyšet. Usměv na tváři chlapce, když sliboval. Přestal milovat. (ztratil iluzi – dost brzo na jeho věk). Ale dal ten slib / ten co teď tolik bolí/. Možná to mělo smysl, aspoň na chvíli.

- Dvě holčičky - (ve školce)

Podívej se! Vždyť ta holčička pláče. Proč? Pro slib //věřila v něj// (ne)měla snad? „Neboj se, už to nikdy neudělám.“ (snad, už tušila) – další ukradené panenky, škodolibá slova (co i v dětském věku zabolí) vždyť jí přeci neměla tolik ráda. /přesto slíbila/ (záviděla) Ubližovala jí. Tak proč by se najednou měla měnit. /jenom, protože se to nedělá/ jenom, protože to po ní někdo chce. Neutrální výraz holčičky s roztomiloučkým obličejem (něco takového přeci neumí ublížit) snad vyřčeno s nadsázkou / když slibovala./ Dětské slzy co další dny stékaly kvůli slibu, který neměl žádnou cenu. Ale dala ten slib / ten co teď tolik bolí/ Možná to mělo smysl, aspoň na chvíli.

- Matka a dcera ( fěťačka )

Podívej se! Vždyť ta žena pláče. Proč? Pro slib // věřila v něj// (ne)měla snad?
„ Neboj se, já s tím přestanu.“ (snad, už tušila), že to nevydrží, že jen co zajde „ za roh“ zase si šlehne, už jenom pro ten pocit „svobody“ /přesto slíbila/ Viděla jí to na očích, na tom utrápeném obličeji, /ach ty vrásky, to kvůli ní / co se na ní díval s prosebným pohledem, potřebovala to slyšet. Pokus o úsměv trosky, když slibovala. Jen co došla „za roh“ šlehla si (ničí sebe, ale i ty kterým na ní záleží, ty kteří jí milují, ví to). Tak proč nepřestane? Ale dala ten slib /ten co teď tolik bolí/ Možná to mělo smysl, aspoň na chvíli.

- Dvě nejlepší kamarádky

Podívej se! Vždyť pláče. Proč? Pro slib //věřila v něj// (ne)měla snad?
„Neboj, vždycky budeme nejlepší kamarádky.“ (snad, už to tušila) Podaly si ruce. Objaly se. Nedaly na sebe dopustit - byly tu jedna pro druhou. / podle nich napořád/ Nikdy nic není napořád./ přesto si slíbily/ Vždyť to, už teď taky vědí. Zrada. To ona je rozdělila /nebo pouhá lidská vlastnost (závist) tak špatná a přeci jí máme, proč vlastně závidíme?/ Měly se tolik rády. Přesto to jedna z nich nedokázala. Ale dala ten slib /ten co teď tolik bolí/ Možná to mělo smysl, aspoň na chvíli.

( Prošla se. Kudy? Životy těch druhých /našimi/. )

*****Každý příběh v životě je jiný, ale následné zklamání z nedodrženého slibu bolí stejně.*****

A proto jí prosím slib, že jí nikdy nic neslíbíš.
(Nebo jí spíše slib něco, co jí dokážeš splnit) Vždyť, už i ty sám víš, jak to bolí !
Pro Ní, pro Tebe, pro Vás dva !

- Snad to bude mít smysl. -