Smutný konec jednoho šťastného páru a jejich dcerky (Davide, Dano, Kristýnko...)

Včera jsem byl na obědě se svým dobrým přítelem Davidem P. Už když vešel do restaurace jsem poznal, že něco není v pořádku. Vypadal příšerně. Oči oteklé od nevyspání, v obličeji bílý jak stěna, košile vytažená z kalhot a sako na něm vyselo, jako na strašákovi. Téměř jsem ho nepoznával. David, vždy veselý, šířící kolem sebe dobrou náladu, milující
a své ženě Daně, oddaný manžel se teď pomalu ploužil k mému stolu. Byl jako tělo bez duše.
Vstal jsem. Podáním ruky jsme se pozdravili a posadili zpět ke stolu. Chvíli bylo ticho. Nevěděl jsem co říci, na co se ho zeptat, jak mu pomoci. Věděl jsem, že očekávali s Danou dítě, a že se má malá Kristýnka brzy narodit. Nechtěl jsem si takovou myšlenku připustit, ale z toho jak David vypadal, jsem se obával toho nejhoršího…
Opatrně jsem se ho zeptal jak se Daně daří a jestli je vše v pořádku. V tu chvíli jeho tvář sevřela krutá bolest. Tak přeci, mé nejstrašnější obavy se naplnily. Sevřelo se mi srdce. Dobře jsem věděl, co pro něj Dana znamená. Tak moc jsem se bál toho, co v následujících minutách budu muset vyslechnout. V duchu jsem se modlil, aby osud nebyl příliš krutý. Bylo ticho. Po chvíli začal David vyprávět události minulé noci.

--------------------

Asi v půl deváté večer předešlého dne, přijal David telefonický hovor z nemocnice o stavu své ženy. Prý nastaly komplikace. Mělo dojít k předčasnému porodu, pravděpodobně pomocí císařského řezu. David na nic nečekal. Ve vteřině byl na nohou a rozjel se do nemocnice.
Danu našel už v celkem klidném stavu v takzvané, jak říká jeden nejmenovaný profesor občanského práva, „hekárně“, místnosti, kde se nachází nastávající matky před samotným porodem.
„Dano, lásko, měl jsem takový strach, když jsem dostal tu zprávu,“ dostal ze sebe David rozrušeně.
„Jsem ráda, že jsi tady,“ odpověděla Dana a usmála se.
„Jsi v pořádku? Není ti něco?“ ptal se horlivě David.
„Jsem, jsem. Byl to jen planý poplach.“
„To se mi ulevilo, miláčku.“
„Pan doktor však říkal, že Kristýnka už chce ven. K porodu prý dojde během následujících hodin nebo nejpozději ráno,“ vysvětlovala Dana situaci Davidovi.
David se rozhodl, že se už domů vracet nebude. Co kdyby k tomu došlo brzy. U porodu být chtěl. Chtěl být Daně na blízku.
Seděl u postele a držel Danu za ruku. Asi kolem půl druhé hodiny ranní usnul.

--------------------

Davida vzbudil z lehkého spánku bolestný křik jeho ženy. Malátně vyběhl na chodbu, kde se srazil s vrchní sestrou.
„M-m-moje manželka b-b-b-bude r-rodit,“ vykoktal ze sebe. Víc vysvětlovat nemusel. Křik protkaný strachem a zejména bolestí se rozléhal po celém patře. Vrchní sestra v rychlosti prohodila něco do telefonu a utíkala za Davidem směrem k pokoji. Přiskočila k posteli, chytila Danu za ruku a začala jí uklidňovat. Za necelou minutu vběhli do místnosti další dva muži, včetně pana primáře a jedna žena.
„Pacientce praskla plodová voda. Jedná se o předčasný porod, pane primáři,“ křičela vrchní sestra, už když vbíhali do pokoje.
„Ano, já vím,“ odvětil pan primář, „rychle, musíme ji převézt na sál. Možná budeme muset přikročit k císařskému řezu,“ pokračoval.
„Tome, pojedeš s paní. My pojedeme druhým výtahem, do jednoho se nevejdeme.“
„Jistě, pane primáři,“ přitakal mladík. Všechno se odehrálo během několika desítek vteřin. Mladík společně s pomocnou sestrou se chopili lůžka a uháněli směrem k výtahům. Kolečka na nemocničním linoleu vydávala nepříjemný zvuk, který byl však přehlušován Daniným křikem. Dveře výtahu se otevřely. Asistent, nesoucí jméno Tomáš, nastoupil a pomocná sestra zatlačila lůžko, na kterém ležela Dana, do výtahu.
Davide, pojeď semnou, prosím,“ zaskučela Dana. David bez váhání nastoupil, chytl Danu za ruku a začal jí hladit po vlasech. Podíval se na pana primáře, stojícího ve dveřích. Výraz v jeho obličeji jakoby říkal: „Vše bude v pořádku, nebojte.“ Davida to na kratičkou chvíli uklidnilo. A pak se dveře zavřely.
Výtah se rozjel. Za okamžik se však z ničeho nic zastavil. David se nechápavě podíval na asistenta Tomáše. Ten mu odpověděl stejným pohledem. Zakrátko Davidův výraz nechápavosti vystřídal výraz strachu. Dana se na lůžku zmítala v hrozných bolestech. David netušil co má dělat, Tomáš na tom byl stejně. V kabině výtahu převládala bezradnost. Dana prosila Davida o pomoc, pak se obrátila s prosbami na boha.
„Už to nevydržím. Chce ven!“ ječela Dana. A opravdu, Kristýnka už se drala na svět. David propadal panice. Řval na Tomáše ať něco dělá. Ten se snažil co mohl. Nikdy v životě však u porodu přítomen nebyl, a ani neměl patřičnou kvalifikaci. Byl na tom téměř stejně jako David.
„Musíme se pokusit odrodit zde, nemůžeme čekat,“ snažil se říci klidným hlasem Tomáš.
Dále už bych se rád vyhnul podrobnostem, především z toho důvodu, že se mi o tom velmi těžko píše. Malá Kristýnka se tedy drala na svět moc rychle, bohužel však ne hlavičkou napřed. Dana začala silně krvácet a Kristýnku se nepodařilo dostat ven. Podle pozdější výpovědi pana primáře, takto komplikovaný porod v těchto podmínkách nemohl nezkušený asistent s nastávajícím otcem úspěšně zvládnout. Obě zemřely.

--------------------

David dokončil svůj strastiplný monolog a jeho oči se naplnily slzami. Z toho co mi řekl jsem byl úplně mimo. Zasáhlo mě to tak, jako smrt někoho z mých nejbližších a věděl jsem, že Davida to zasáhlo ještě stokrát tolik.
„Víš, co byla poslední věta, kterou mi Dana řekla?“ vypadlo po chvíli z Davida.
„Ne, nevím,“ já na to.
„Řekla: ‘Promiň, miláčku, že jsem nebyla dost silná a nedokázala ti dát zdravou dceru.’“
„Chápeš to,“ pokračoval dál, „ona se mi omluvila za to, že jsem jí zabil.“
U srdce mě bolelo stále víc a víc.
„Ty jsi jí nezabil, Davide. Nemůžeš za to, nemohl jsi nic dělat.“
„Ale ano, nic jsem neudělal, nepomohl jsem jí,“ obviňoval se.
„Dělal jsi, co jsi mohl.“
„Zemřela kvůli mně,“ řekl David zlomeným hlasem a bolestivým výrazem ve tváři.
„Ne, to není pravda!“ rezolutně jsem zamítl tuto myšlenku.

--------------------

Takto vypadalo naše setkání. Toto mi David pověděl včera. Dnes už by mi to říci nemohl. Zastřelil se ve svém bytě, podle oficiální zprávy, dnes, krátce před osmou hodinou ranní. Život z jeho těla však vyprchal již několik hodin předtím, v okamžiku smrti své milované.
Davide M., Dano, Kristýnko chybíte mi všichni a navždy zůstanete v mém srdci.