Psí oči

Jednoho dne jsem konečně vykoukla na svět. První co jsem uviděla, jsi byla ty, má paničko. Už jako malé štěňátko jsem tě milovala. Měla jsem od tvých rodičů zákaz, vlézt ti do postele, ale ty jsi to nikdy nerespektovala. Spokojeně jsem zahřívala tvé tělo, aby neprochladlo a ty jsi neměla špatné sny. Ráno jsem tě budila sladkými polibky. Oplácela jsi mi mou vřelost hlazením. Ale to pro mě nikdy nebylo podstatné. Jen jsem ti chtěla být pořád nablízku. Chodívala jsi se mnou do parku, házela mi míček a hrála různé hry. Někdy jsi si sedla na měkkou trávu a povídala mi příběhy. Ráda jsem naslouchala tvému hlasu – byl tak uklidňující. Domů jsme se často vraceli až pozdě večer. Věrně jsem na tebe čekala ve tvém pokoji. Ten velký den, kdy jsi slavila přijetí na střední školu, jsi byla velmi veselá. Vesele jsem kolem tebe poskakovala a přála ti úspěch. Přišlo mnoho lidí, které jsem ani neznala. Každého jsem pečlivě prozkoumala, aby ti nějak neublížil. Když se sešli všichni pozvaní, tak jsem se stáhla do stínu a pozorovala tvou tvář. Nebyla snad minuta, kdy jsi se nesmála. Tolik ti ten úsměv slušel.
Po příchodu na střední školu se pro mě hodně změnilo. Začala jsi chodit do nočních klubů a domů se vracela opilá. Po čase jsi se změnila úplně. Začala jsi se halit do černé barvy a nechala si udělat tetování. Rodiče se na tebe často zlobili. Měla jsem o tebe velký strach, ale ty jsi mě neposlouchala. Už jsem nelehávala u tebe v posteli, protože tam začal lehávat někdo jiný. Náš park se stal vzácností, ale stejně jsem tě milovala. Byly dny, kdy jsi sama přicházela a zase jsme si povídali. Někdy jsi mi plakala do kožichu. Pečlivě jsem olízla každou tvou slzu. Často se ti zdály ošklivé sny. V noci jsi se neklidně vrtěla a křičela ze spaní. Ráno jsi se budila rozlámaná s kruhy pod očima. Každým dnem se stávaly tmavšími. Byly večery, kdy jsem vysedávala za dveřmi a očekávala tvůj příchod. Nejednou jsi se vůbec nevrátila. Tvá matka si to vysvětlovala jako osamostatnění. Já však z tebe ráno co ráno cítila nespokojenost. Nepříjemně jsi smrděla cigaretami a alkoholem. Jednou večer jsi nepřišla sama. Byla si opět nasáklá alkoholem, ale teď jsem tam cítila i něco jiného. Bylo to něco silnějšího. Odtáhla jsi si do pokoje nějakého chlapa. Už od začátku se mi nelíbil. Chtěla jsem s tebou vejít do pokoje, jako pokaždé, ale ty jsi mě vyhodila. Věrně jsem čekala přede dveřmi. Každý zvuk, který vyšel zevnitř, mě probudil. Ráno otevřel dveře on. Vrhla jsem se k tobě do postele. Ještě jsi spala. On se oblékl a odešel. Když jsi se konečně probudila, tak ti bylo hodně špatně. Celý dlouhý týden jsi seděla na záchodě a zvracela. Pohádala jsi se s matkou. Byla to velká hádka při které jsem stála na straně tvé matky. Snad mi to odpustíš, ale ona měla pravdu. Rozhodla jsi se, že odejdeš. Jen jsi sbalila pár kusů oblečení. Běžela jsem za tebou ke dveřím. Pevně jsi mě odejmula, ale dál jsi mě nevzala. Tvá matka večer plakala. Seděla jsem vedle ní a snažila se jí pomoci. Vysvětlila mi, že jsi už dospělá a že máš právo odejít. Plakala že si zničíš život.
Každý den jsem na tebe čekala, ale ty jsi nepřicházela. Tvá matka postupem času naznala, že už nemá cenu doufat. Čas od času se o tobě něco dozvěděla. Zrovna nedávno říkala, že se z tebe stala alkoholička a děláš jí ostudu. Mnohokrát s tebou mluvila, ale ty jsi jí vzdorovala. Až dnes, po dlouhém roce a půl, jsi se vrátila. Když jsem ucítila tvou vůni, tak jsem za tebou běžela. Snažila jsem se jí naučit nazpaměť. Myslela jsem, že tu zůstaneš, ale ty jsi se pouze přišla rozloučit. Že prý někam odjíždíš. Ve svém pokoji jsi něco napsala. Poté jsi dlouho hleděla do mých očí. Plakala jsi, že mě miluješ a že tě to mrzí. Nikdy jsem ti to nevyčítala. Potom jsi se otočila a odešla. Dveře se zavřeli a mě přepadl divný pocit. Něco na tobě bylo jiného. Byla jsi načichlá zoufalstvím a beznadějí. Strachovala jsem se o tebe, protože jsi nikdy taková nebyla. Vždy jsi byla velmi hodná a citlivá. Poprvé mě přepadl tak silný pocit, že za tebou musím jít. Běžela jsem za tvou matkou a donutila jí otevřít dveře. Poté jsem vyběhla ven a snažila se najít tvou stopu. Rozběhla jsem se do tmy. Tvá stopa vedla ke starému mostu. Stála jsi za zábradlím a plakala. Velmi rychle jsem pochopila, že tvé loučení bylo na dlouho. Nechtěla sem něco takového dopustit. Každý si zaslouží druhou šanci. Tvá matka by byla velmi smutná. Rozběhla jsem se k tobě. Zpozorovala jsi mě, když už jsem byla u tebe. Snažila jsem se ti to rozmluvit. Chvilku jsi odolávala, ale potom jsi ustoupila. Přelezla jsi zábradlí a zuřivě mě objala. Dlouho jsi plakala a vysvětlovala mi to. Potom jsi se omlouvala. Nepřestávala jsem ti naslouchat. Tvůj hlas postupně nabýval znovu na rovnováze. Zvedla jsi se a šla se mnou domů. Dopis u sebe v pokoji jsi spálila. Vyčerpáním jsi spadla do postele a spala. Poklidně jsem ležela vedle tebe a doufala, že už to nikdy neuděláš. Ráno jsi vstala s úsměvem. Měla jsem z toho velkou radost.
Konečně přišel den, kdy ti přišlo rozhodnutí, že jsi byla přijata na vysokou školu. Měla jsi velikou radost. Byla jsem šťastná s tebou, ale už jsem nemohla skákat radostí jako dříve. Dlouho mě trápila bolest v břiše, ale nikdy jsem to nedala znát. Nechtěla jsem tě zatěžovat. Dneska ráno jsem se ale nedokázala zvednou. Celá vyplašená jsi volala matku. Zoufalým pohledem jsi mě vybízela k pohybu, ale bolest byla silnější. Tvá matka doběhla pro auto a společně jste mě odvezli k veterináři. Pan doktor mě dlouho prohlížel. Podstoupila jsem řadu testů, ale všechno bylo marné. Měla jsem zhoubnou rakovinu, už bylo pozdě něco léčit. Pan doktor vám nabídl injekci. Ty, má paničko, jsi začala plakat. Podlamovaly se ti kolena. Nechápala jsem to, vždyť to byla jen injekce. Něco jsi podepsala a přišla ke mně blíž. Dlouho jsi mě hladila. Říkala jsi mi, jak mě miluješ a že mi děkuješ. Že nikdy nezapomeneš. Chtěla jsem se zvednou a uklidnit tě že to zvládnu, ale jen jsem zaplakala bolestí. Pan doktor ke mně přistoupil a píchl mi injekci do packy. Ani to moc nebolelo. Chtěla jsem ti to říci, ale přepadla mě náhlá únava. Držela jsi mě v náručí a zuřivě plakala. Potom jsi sklonila obličej a já tě naposledy políbila. Tvá poslední slova mi zněla hlavou a já pochopila. Ano, ani já na tebe nikdy nezapomenu. Potom jsem zavřela oči a navždy opustila tento svět. Ale v tobě, má paničko, navždy zůstanu žít.