Satisfaction guaranteed to you

Probudil se. Nespal a ani to nebyl žádný sen, ani vnitřní pocit. Jen se tak nějak probral ze svého života, který vedl. Nevedl si špatně, ale v několika věcech by měnil. Seděl u počítače a poslouchal hudbu. Tak jako každý den. Na zemi vedle počítače stála plechovka vypitého piva. Díval se na monitor, ale i když věděl co chce dělat jeho myšlenky byly upřeny jinam. Jako by ani ten monitor neexistoval a jeho pohled letěl někam dál skrz plast a kov.

V dáli byla slyšet hudba, která podmalovávala jeho vnitřní pocity. Vzal do ruky další pivo a otevřel ho. Plechovka zasyčela. „War for territory“ Syrové tony kytar letí tmou. Destroy them all. „Ne! Ale, proč ne? Vlastně ano. To chtěl. To přesně chtěl. V hlavě potlačoval agresívní myšlenky, které ho ubíjeli a nějaký vnitřní hlas mu našeptával věci, kterých se sám bál.

Čas jako by poskočil o několik let dopředu. Hodiny míjeli hodiny a draly se neuvěřitelnou rychlostí někam do budoucna. „Tenhle večer měl být jiný“ pomyslel si. Ne jak tyhle poslední dva týdny, kde si trapně nalhával jak je v pohodě, ale uvnitř něho byla slabá dušička, která toužila jen žít. Šťastně žít. Vrátil se. Do svého Já. Možná na pár okamžiků. Ne, vrátil se napořád. Chtěl by to. Jen ochutnat to něco co neznal. Co za ta léta nepochopil, nepoznal, nevěděl.

Tam někde byl někdo. This is unbelievable. Bytost. Jen pro něho. Myšlenky sklouzli zpět do jeho morálního bahna. Tak to ne, napadlo ho v myšlence. Možná pro něho, ale ne opravdově. Probral se. V ruce dřímal dopitou plechovku piva. Kolik jich bylo? Unaveně pohlédl k nočnímu stolku. Hodiny odbíjeli tři.

A zase se kouká na svého přítele. Ale klávesy jsou mrtvé. Jak dlouho? Kdo …… ví……