Proč?

Proč? Proč jsem tě poslala do náruče jiné? Proč jsem ti ty dvě prostá slůvka neřekla… ty jsi je vyslovil a já se smála, nebrala jsem tě vážně… Myslela jsem,že je to součást hry, že ty jsi jako já a říkáš věci, které tak nemyslíš…. Teď už to vím, ty nejsi já, ty jsi totiž lepší. Teď stojím na druhé straně silnice, ty máváš… Tak strašně bych si přála abys mával a já byla tvoje, ale to ne…. Svou dívku vedeš kolem ramen a máváš na svou známou, tou známou jsem já… Proč? Proč jsem ti ty dvě slova neřekla? Mohlo být všecko jinak… Mohly jsme kráčet po stejné straně cesty… Ale já bláhová myslela, že když budu nedostupnou dostupnou udržím si tě… A ty teď kráčíš jinde a s jinou. Směješ se na ní a já se usmívám na tebe… Rty mám roztažené v úsměvu a srdce sevřené bolestí… Chci tě… Chci čechrat tvé andělské vlásky, chci líbat tvé měkké rty… Chci…. Aha, chci být ona… To ona má všechno, co jsem si myslela, že patří mně… Ona má všechno, má tebe… A já se usmívám a mávám, mávám a mávám… A pak? Rozhodla jsem se, že všechno bude lepší… Přecházím na druhou stranu… Myslíš že k tobě? Kdyby nejel ten bavorák, možná je všecko jinak… Teď se nade mnou skláníš, nechceš mě políbit, díváš se, jestli ještě žiju… A já zavírám oči. Jsem již na druhé straně…