Kin Galadriel

:od Naku pro Galadriel/Kin/Šárku

Kin Galadriel.To jméno bylo na listině vybraných na prvním místě.Wrish jí znal.Bydlela několik ulic od něj.Nechápal ale,proč je zrovna ona na listině vybraných.Nevěřícně se díval na tu listinu a přemýšlel.Kdyby ji přivedl…našel,jako první,šplhne si u vůdce klanu a mohl by si tím zajistit nejvyšší postavení.Mazaně se promnul prsty.
„Ale,ale..koho pak to tu vidíme.“ Wrish se otočil.Za ním stál Drein,syn vůdce klanu.Wrish usoudil,že jako bytost nestojí za nic,ale jeho schopnosti byly obdivuhodné.Přesto ho Wrish nesnášel.Drein byl arogantní,samolibý frajírek.Myslel si,že když je syn vůdce,může téměř všechno.Wrishe provokoval už snad když byl ještě v kolíbce.Wrish už mu ale několikrát za sebou ukázal,že si s ním není radno zahrávat.Přesto mu nedal pokoj.Musel taky ale uznat,že byl velmi pohledný.Šedo-zelené oči,blonďaté vlasy a ledově načervenalé oči,které na něho teď upíraly svoji pozornost.
„Koukáš se,co by jsi zase spackal?“ zeptal se posměšně.Wrish zaťal pěsti.
„Chceš si zahrát na zubatou?!“ štěkl nenávistně.Drein se usmál.
„Pochybuji,že by tě otec pověřil tak důležitým úkolem.Koneckonců Kin Galadriel je ještě člověk ne?A ty s tím nemáš žádné zkušenosti.“ Přešel Wrishovu otázku. Wrish přišel až k němu a hlavu přitiskl nebezpečně blízko k té jeho.
„Být tebou,nedělal bych ukvapené závěry.Mohlo by se stát,že se spleteš.“ Zasyčel mu do obličeje.
„Dreine!Wrishi!Už zase!“ Oba dva mladíci se otočili.Šéf stál se založenýma ruka a díval se na ně.Oba sklonili hlavy.
„Promiňte,“ řekli jednohlasně.Vůdce kývl.
„Wrishi,potřebuji s tebou mluvit,“ Wrish se významně podíval na Dreina,který ho propichoval očima. „HNED!“ štěkl vůdce.Wrish se rychle postavil a spolu s vůdcem klanu zmizeli za rohem.
…………………………………………………………………………………………………………………………..
Právě jí skončila šestá hodina a Kin se chystala domů.Kin byla středně velká s černohnědými vlasy na ramena a vždy usměvavým výrazem ve tváři.Ovšem občas byla zamlklá,ale to zase přešlo.Šla ke své skřínce,když v tom uviděla někoho,koho celé roky obdivovala.Wrish Sean. Bylo mu skoro stejně jak jí,ale přesto byla o něco starší.Nemohla ale přesto popřít,že se jí líbí.Nevěděla ale,jestli se ona líbí taky jemu,nebo ne.Zatím o ní žádný zájem nejevil.Proto jí dosti překvapilo,že na ní promluvil.
„Ahoj,“ to jí úplně stačilo na to,aby ztratila řeč. Zírala na něj a nevěděla,co má říct.
„A..ahoj,“ vykoktala nakonec.Mile se na ní usmál.Byl tak okouzlující.Vykouzlila na tváři ten nejroztomilejší úsměv jaký uměla.
„Potřebuješ něco?“ zeptala se ho,protože jí bylo dost divné,že z ničeho nic jí pozdraví jeden z nejkrásnějších kluků na škole.
„Chtěl jsem se tě zeptat,jestli by si se mnou nezašla třeba do kina.“ Kin nevěřila svým uším.ON jí zve do kina.Málem se štěstím rozplynula.
„Půjdu…a velmi ráda.“ Usmála se.
„Dobře..zítra v osm?“
„To by šlo.“ Přikývla.Wrish se na ní usmál a odešel.Stála tam ještě nějakou dobu,než se zase dala do pohybu.
………………………………………………………………………………………………………………………………
Vzala si na sebe zimní bundu a vyšla ze školy.Jelikož teď řádila zima,a to v plné parádě,vzduch byl tak ledový,že si musela šálu natáhnout přes ústa.Spokojeně se doloudala k autobusové zastávce,kde čekala na bus.Myšlenkami neustále u Wrishe.Proto si ani nevšimla,že jí pozoruje.Stál na střeše školy a upřeně sledoval každý její pohyb.Jeho očím tedy neunikl žádný její pohyb.Musel je nastudovat pro případ,že kdyby se vzpouzela a zaútočila na něj,tak aby byl připraven.Nějak jí musí přivést do jejich sídla a chtěl také uskutečnit svůj sen.Sen,zajistit si vůdce klanu,až ten starej kretén chcípne.Měl na to skvělý plán.Bude se Kin tak týden věnovat.Bude na ní milej,hodnej a všem jí vyhový.To bude ta těžší část.Nějak jí nemusel,ale jestli mu to vynese povýšení a zajištění místa vůdce,tak se s ní třeba i vyspí.Pak,až uplyne přesně týden,přivede ji do sídla…Ať už násilím,nebo dobrovolně.Prostě ji tam přivede.Nemůže přece dopustit aby se vůdcem stal Drein.Ten samolibej frajírek,kterýho nesnášel.Oddychl si.Jo,…bude to náročné,přiznal si.V tu chvíli přijel autobus a Kin zmizela spolu s ním.
………………………………………………………………………………………………………………
Ráno vyskočila na nohy ještě dřív,než jí zazvonil budík.Byla natolik nervózní,že toho v noci moc nenaspala a stměla pocit,že jí stále sledují nějaké oči.Už se nemohla dočkat večera.Sednula si před zrcadlo a zadívala se na fotku,přilepenou na jeho odrazové části.Byl na ní vyfocený mladík s blonďatýma vlasama a pronikavě modrýma očima.Už jen ten pohled dokonale hypnotizoval.Její srdce přímo výskalo radostí.Přesto ale pořád nevěděla,jestli to myslí vážně,nebo si z ní jenom střílí.Rozhodla se věřit,že v tom bude něco víc,než jenom nějaká blbá sranda.Teď se podívala na svůj odraz.Její černohnědé vlasy byly všelijak zpřeházené a budili dojem velmi nepoddajných vlasů.Byl to však jen dojem.Zanedlouho je zkrotila kartáčem,oblékla si školní uniformu a vydala se do školy.
O hodinách nemyslela na nic jiného než na Wrishe.Byla z něho a z toho co jí řekl úplně paf.Škola rychle uběhla a Kin se vrátila domů.Letmo pozdravila matku a zmizela v pokoji.Opět si sedla před zrcadlo.Chvíli se na sebe dívala,pak vzala temně modré stíny a dala se do líčení.Hotovo.Tak a teď,co si vezmu na sebe,přemýšlela a zabořila obličej do skříně.Šaty z ní jen létaly,až do té chvíle,než našla to co chtěla.
………………………………………………………………………………………………………………………….
Zazvonil zvonek u bytu.Kin poskočilo srdce.
„Já tam jdu!“ Křikla za běhu na matku a řítila se ke dveřím.Těsně před nima se zastavila,upravila se a nasadila milý úsměv.Otevřela dveře.Wrish se na ní usmál,a zároveň trochu vykulil očka.Kin před ním stála v modrém korzetu a tmavě modrých džínách.Korzet byl uprostřed sešněrovaný přímo na holé kůži.
„Sluší ti to,“ pronesl.Kin se usmála.
„Děkuji.“
„Můžeme jít?“
„Jistě,“ ohlásila mámě,že jde do kina a vytratila se spolu s Wrishem.Cestou si povídali o všem možném,ale Kin se nemohla zbavit dojmu,že za tím bude něco zlého.Wrish taky cítil,že váhá,a to nemohl připustit.Musí něco udělat.Vešli do kina.Koupili si popcorn s colou a vešly do kinosálu.Usadili se na sedačky a čekali,až začne film.Celou dobu mlčeli.Seděli úplně nahoře,takže na ně nebylo vidět.Zhasla světla.Tohle je moje šance,pomyslel si Wrish.Otočil se na Kin a dlouze se na ní díval až do té chvíle,než se ona podívala na něj.Tázavě zvedla obočí,a když se dotkl svými rty těch jejích,mohla zešílet.Nevěděla,co tak najednou,ale to jí bylo jedno.Teď jí bylo jasné,že v tom nic špatného není.Aspoň ne moc.Wrish vycítil,že její starost odpadla a přidal na intenzitě polibku.Zajel rukou do jejích sametových vlasů a přitáhl si ji blíž k sobě.Zajel jazykem mezi její ochrannou hradbu zubu a prozkoumával každý záhyb jejích úst.Kin tiše zasténala.Wrish se neubránil úsměvu.Líbá dobře,pomyslel si.Možná bych si mohl ještě užít.Už dlouho jsem se s nikým nepobavil.Zasloužil bych si to.V ten moment se rozhodl.Svede ji.Ale ne proto,že by mu na ní záleželo,byla mu úplně ukradená,ale proto,aby si mohl užít.Opět se usmál,a své rty přesunul na její krk.Kin zaklonila hlavu,aby měl Wrish lepší přístup.Tohle bylo pro něj velmi nebezpečné místo.Cítil tlukot srdce a proudění vzrušené krve v krční tepně.Olízl se.Tak moc by chtěl,ale věděl,že ještě nepřišel ten pravý čas.Lehce ji kousl do krku,natáhl kůži,ale zase jí hned pustil.Jeho pátravé ruce se zatím vydali na objevnou expedci.Přesunul svá ústa zpět na její rty a hladově se do nich zakousl.Kin sykla bolestí,ale Wrish jí nedovolil se ani pohnout,natož promluvit.Začal sát její krev,která jí ztékala z prokouslého rtu.Věnoval jim takovou pozornost,že si ani nevšiml.že film už skončil a světla se pomalu rozsvěcí.Kin naštěstí zareagovala a včas od sebe Wrishe odtrhla.Ten si pak uvědomil,že je mohl někdo zahlédnout.Mávl jen rukou a spolu s Kin vyšli ze sálu.Kin se podívala na hodinky.Deset.Smutně vzdychla,což Wrishovi neuniklo.Obrátila k němu hlavu.
„Budu muset jít domů,“ pronesla smutně.
„Doprovodím tě,“ Kin přikývla,směr domov.Domů se jí vůbec nechtělo,proto se loudala co nejvíc mohla.Cestou k ní domů,ani jeden z nich nepromluvil.Wrish jen přemýšlel a Kin…..ta taky přmýšlela.Každý ale o úplně jiné věci.Zase jí zavalili pochybnosti.Sice po tom,co se odehrálo v kině,pochybnosti zmizeli,část se jich ale zase vrátila zpátky.Její cit k Wrishovi byl teď jasný.Miluje ho,ale přesto mu nemůže začít důvěřovat.Něco v ní,jako by ji před ním varovalo,ale nevěděla co a před čím.Neměla z toho dobrý pocit.Wrish vedle ní kráčel a jeho schopnost vnímat pocity druhých,mu umožnila vycítit Kininy obavy.Už zase,pomyslel si znechuceně.Copak ta holka s tim nedá pokoj?!,vztekal se v mysli.Za nedlouho dorazili před její barák.Otočila se k němu a vlepila mu jednu pusu.
„Děkuju za krásně strávenej večer a za doprovod,“ odřikala co nejrychleji a chtěla se vypařit.Wrish jí chytil za ruku a přitáhl si ji k sobě.Už to musim dělat zase.Sklonil se a vášnivě jí políbil.Kin se mu nemohla ani ubránit,protože byl silnější než ona.Přesto ho od sebe odtrhla.Tak moc ho chtěla,ale TO v ní bylo silnější.
„Dobrou,“ popřála mu a zmizela v baráku.Wrish zaklel,ale taky se vydal domu.Šla na něj únava a měl toho dneska až po krk.Musí z ní dostat nějak ty obavy,proběhlo mu hlavou.
Zabouchla za sebou dveře od bytu.Matka už dávno spala,a proto si dala záležet,aby nedělala moc velký hluk.Zavřela dveře do pokoje a unaveně se svalila na postel.Stále přemýšlela o tom,co se v kině stalo a mohlo stát,kdyby se ta světla nerozsvítila.Náhle ucítila na svých rtech jeho sladká ústa.Přišla na to,že chutnají po malinách.Nevědomky si olízla rty.Chtěla,aby tu teď byl,aby se jí dotýkal,hladil po celém těle.Pak ale jakoby ji někdo kopl,začala opět pochybovat.Na mysli ji vytanula ta scénka,kdy jí prokousl rty a sál její krev.To jí přišlo trochu divný,ale za chvíli tomu nevěnovala zase žádnou pozornost.Opět jí upoutalo TO.Dávala bych si na něj pozor,řeklo TO.Proč?,odpověděla,aniž by věděla kdo to je.Vypadá to,že mu jde o něco jiného,než o to,aby tě mohl milovat.Co tím myslíš?....haló!!!..Nic.TO už neodpovědělo,ať volala jak chtěla.Dál už se nedostala.Byla unášena obláčkem snů.
…………………………………………………………………………………………………………………..
„Wrishi,Wrishi,Wrishi,“ opakoval posměšně Drein. „Vypadá to,že si neuspěl.“
„Drž hubu,idiote“ odsekl. „Mám ještě týden,tak nevim vo co ti de!“ Prskal.Drein se jen usmál a odešel.Wrish byl pěkně vytočený a nejradši by Dreinovi namlátil.Vůbec ho nezajímalo,že je synem Vůdce klanu.Už několikrát se do sebe pustili,a vůdce byl natolik spravedlivý,že jim oběma dal stejný trest.Se zaťatými pěstmi vešel do svého pokoje.Přešel ke skromné posteli a jen co na ní dopal,usnul.I upíři jsou někdy na smrt unaveni.
………………………………………………………………………………………………………………….
Týden uběhl jako voda.Nastala chvíle,odvést Kin do jejich sídla a zajistit si následnictví.Jenže to bylo těžké.Skoro celý týden Kin neviděl.Pečlivě se mu vyhýbala,aby ho nemusela potkat.Ve škole jí potkával velmi málo.Asi dvakrát si spolu vyšli,ale nic víc.Rozhodl se zajít k ní domů.Vyjel výtahem do třetího patra a našel dveře se jmenovkou Galadriel.Stiskl zvonek a čekal.
„Už jdu!“ ozvalo se zevnitř.Hlas nepochybně patřil Kin.Prudce otevřela dveře a když zahlédla Wrishe,chtěla zase zavřít.Wrish ji ale zastavil a dveře otevřel.
„Ty se mi vyhýbáš?“ zeptal se s falešným smutkem v hlase.To ale Kin nepoznala.Zadívala se mu do očí.
„Ne.Co tady děláš?“
„Chtěl jsem si s tebou promluvit.“ Kin se na něj vážně zadívala.Pak vzdychla,vzala si klíče a bundu a vyšla ven.Venku už byla tma a pekelná zima.Kin se pod náporem chladu otřásla.Ani Wrish se nedokázal ubránit husí kůži.Mlčky došli až na pískoviště,kde si sedli na lavičku.
„Tak co jsi mi chtěl?“ Wrish v sobě zapřel nechuť.Naklonil se a lehce jí políbil.Kin ho nechala.Když si všiml její nezúčastněnosti,nechal toho a tázavě se na ní podíval.
„Já..já nemůžu,“ vykoktala ze sebe.
„Udělal jsem něco?“ Už zase,copak ví,co s ní mám v plánu?!,rozčiloval se,ale na venek nedal nic znát.
„Ne..já..Nevím,“ vyhrkla a prudce vstala.Dala se na odchod,ale Wrish jí zachytil za zápěstí.
„Co se děje.“
„Já..prostě když tě vidím,srdce se mi dostane až do krku.Chce se mi skákat radostí,když se mě třeba jen letmo dotkneš,podíváš,usměješ se…,“ A sakra,zanadával,ona mě miluje.To jsi přece chtěl ne?,ozvalo se jeho vědomí.Potřebuješ to k tomu,abys ji přivedl.V duchu souhlasil.
„Miluješ mě?“ Kin bázlivě přikývla,zklopujíc bradu.Wrish jí bradu zase zvedl a pohladil jí po tváři. „To ale není všechno,že ne.“ Kin zavrtěla hlavou.
„Udělala bych pro tebe všechno…úplně všechno,ale s pocitem lásky,mi něco našeptává,že si s tebou nemám nic začínat a mít se před tebou na pozoru.TO mi říká,že se mnou nemáš dobré úmysly a chceš mi ublížit.“ A je to tady…teď to musím vyvrátit,jinak jí tam budu muset dovléct násilím.Mile se na ní usmál.
„Já tě taky miluju,“ řekl neochotně.To slovo se mu hnusilo. „Přece si nemyslíš,že bych ti chtěl ublížit,“
„A chtěl?“ Wrish si ji přitáhl a vášnivě jí políbil.
„Stačí ti tohle jako odpověď?“ zašeptal mezi polibky.Kin ho na souhlas políbila.Líbali se tak dlouho,dokud jim nedošel dech.Pak se od sebe odtrhli a jen se na sebe dívali.Teď,musím to udělat teď.
„Víš jak jsi řekla,že by jsi pro mě udělala cokoli?“ Přikývla. „Stala by ses kvůli mně upírem?“ Upírem?,znělo jí v hlavě.Proč zrovna upírem?Nad tím moc nedumala.Zatřena láskou vážně přikývla.Wrish se usmál. „Tak se teď nehýbej,“ než stačila cokoli říct,ucítila,jak jí prokousl krk.Chtěla vykřiknout,ale síla jakoby jí náhle opustila.Podlomila se jí kolena.Wrish jí pohotově zachytil.Usadil se na lavičku a Kin si dal na klín tak,aby měl k jejímu hrdlu lepší přístup.Pak se dal do pití,její teplé krve.Byla sladká,až trpká.Jako dvanáctileté víno.Škoda,že jí nemohu vysát úplně,zesmutněl,ale pokračoval ve své činnosti.Kin cítila,jak jí ubývá sil a krve.Nezmohla se ani na to,aby udržela víčka otevřená.Pomalu zavřela oči a podvolila se.Zanedlouho cítila,jak jí někdo otevírá ústa a lije jí do úst nějakou tekutinu.Chtěla jí vyplivnout,ale někdo jí zavřel pusu a zacpal nos.Nechtěla se udusit,a tak jí radši polkla.Hned po spolknutí,jí zachvátila zimnice a třes.Hrozně jí začalo bolet břicho a vnitřek,jako by jí někdo rozřezával zaživa.Začala sebou trhat.Nějaké ruce jí pevně objali,až se skoro nemohla hýbat.Třesy se zvyšovali,ale pořád tu byly ty pevné rudce,které ji drželi.Náhle třasy a zimnice odezněli a Kin upadla do velmi tvrdého spánku.
…………………………………………………………………………………………………
Hlava jí bolela,v očích jí pálilo a v ústech měla nepopsatelnou pachuť,až se jí zvedl žaludek.Potlačila zvracení a protřela si oči.Vůbec nevěděla,kde se tu vzala,ale byla v nějaké místnosti,bez oken a bez jakéhokoli zdroje světla.Všude byla tma.K jejímu podivení,jí to ale tak nepřišlo.Viděla naprosto zřetelně,jakoby v místnosti bylo světlo.V celé místnosti byla jen jediná postel a jedno křesílko v rohu místnosti.Jinak vůbec nic.Pomalu se zvedla,ale podlomily se jí nohy a ona upadlo na zem.V té chvíli přišel do pokoje Drein.Když uviděl na zemi ležící Kin,neváhal a zvedl ji.Položil jí na postel,dívajíc se na její bledou tvář.Dreinovi se začala líbit,a to jí viděl teprve několik vteřin.Polodlouhé černohnědé vlasy jí splývali na polštáři.Všiml si,že má dlouhé řasy.Ve spánku vypadá nádherně,zauvažoval.Chtěl by ale vědět,jaké může mít oči.Odněkud z chodby uslyšel volat svoje jméno.Odebral se teda k odchodu,když v tom ho zarazil její hlas.
„Kde to jsem?..a ..kde je…Wrish?“ Drein se otočil.Kin seděla na posteli,nohy přehozené přes její okraj,upírajíc na něj své oči.Hm..takže už je kousnutá…Její oči změnily barvu…zadíval se na ni.Stále na něj upírala své našedlé oči.
„Já nejsem ten,kdo by ti to měl říkat….zeptej se svého miláčka…Wrishe,“ na poslední slovo,jakoby chtěl seslat nějakou kletbu.Kin při zmínce Wrishe zamrkala.Pak se mladík vytratil a opět nechal Kin samotnou.
…………………………………………………………………………………………………………………………..
Zaklepal na dveře.
„Dále,“ otevřel je a spatřil svého otce za stolem a před ním seděl na židli nikdo jiný,než jeho sok Wrish.Znechuceně se na něj podíval a přešel ke stolu.
„Přeješ si,otče?“
„Posaď se,“ vybídl ho.Drein se tedy posadil,ale měl co dělat,aby mu nevystřelila ruka doprava. Jeho otec si toho všiml,ale přešel to povzdechem.
„Chtěl jsem ti sdělit,že Wrish,přivedl Kin Galadriel.“
„Ano…to už vím…byl jsem u ní v pokoji….Ptala se na tebe…“ Wrish sebou trhl.Ona se na něho ptala?To mohl očekávat.Vždyť ho miluje,pomyslel si kysele.Teď se jí bude muset nějak zbavit.
„No…vraťme se k tématu.Na základě toho,že ji přivedl hned na první pokus,bude nástupcem na vůdce klanu,až já zemřu.“
„COŽE?!“ Vykřikl Drein a prudce vyskočil ze židle.Jeho věčný nepřítel se má stát vůdcem klanu?!Nemohl uvěřit vlastním uším.
„Přesně tak…odedneška bude školen v potřebných věcech pro vůdcovství.Tak ho prosím s něčím obeznam ano?“ Teď si byl zcela jist.Otec se zbláznil.
„Ne.“ Otec zvedl obočí.
„Cože?“
„Řekl jsem ne.Copak jsi se úplně zbláznil?!“ Vyjel najednou. „Jak můžeš tohohle..tohohle IDIOTA ustanovit vůdcem!Vždyť je úplně neschopný!“
„Driene,“
„Nic nedokáže..Ani se o sebe neumí postarat!“
„Driene,“
„Je to…“
„TAK DOST!....DRIENE!Tohle je mé rozhodnutí a jestli ho kdokoli poruší…“ odmlčel se.Drien se zamračil.
„Chápu.Neočekávej ode mne ale,že mu budu jakkoli pomáhat a už vůbec ho něco učit.“ Vztekle se otočil a odešel z místnosti,doprovázen prásknutím dveří.Wrish se vítězoslavně usmál.Konečně ho dostal.Tohle bylo ještě lepší,než kdyby ho zabil,jak původně chtěl.Tohle bylo opravdu tisíckrát lepší.Teď se ještě vypořádat s tou otravnou nánou.
„Wrishi,“ zaslechl volat své jméno. „Wrishi,posloucháš mě?“
„Promiňte,pane,co jste říkal?“ Vůdce klanu sklopil hlavu.
…………………………………………………………………………………………………………………………..
Otevřeli si dveře.V očekávání,že je to Wrish se dychtivě zadívala na dveře.Do pokoje však vešel Drein.Sedl si k ní a vážně se na ní podíval.Za tohle ho bude čekat trest.To ho ale nezajímá.Po tom,co mu otec udělal,už mu nezáleželo na tom,co s ním bude.Dlouze se jí zadíval do očí.
„Chceš vědět,co jsi a co tu děláš?“ Mlčky kývla hlavou. „Dobře…“ na chvilku se odmlčel. „Ty jsi upír.Wrish je taky upír.To on tě sem přivedl.To on s tebe udělal to co teď jsi.Upíra.Krvežíznivou bestii.“ Kin nevěřila svým uším.Ona je….upír?...
„Proč,“ zmohla se jen na jednoduchou otázku.
„Protože jsi pro náš klan důležitá.Každý rok hledáme lidi,kteří jsou stvoření pro to,stát se upíry a jen jeden z nich je nejvyvinutější.A ten jeden z nich jsi ty.“ Kin na něj jenom tupě zírala nechopna slova.
„Ale Wrish říkal,že mě miluje….“
„Wrish říkal,Wrish říkal….On tě jenom využil Kin…Miluje jen sám sebe…Nikoho jiného..jen sám sebe..“
„To je lež!“ Křičela Kin a dala se do pláče.Zničeho nic Dreina bodlo u srdce.Nevěděl proč.Vůbec nic netušil.Přitáhl si jí k sobě a kolébal s ní,ve snaze jí utěšit.Cítil její třesoucí se tělo a v něm se rozlila vlna něhy.Tohle se mu ještě nikdy nestalo.Náhle se od něj odtrhla.
„Musím to zjisti.Prostě musím.“ Vytrhla se,vyběhla na chodbu a hledala Wrishe,zanechajíc Dreina samotného v pokoji.
…………………………………………………………………………………………………………………….
Jakoby tomu štěstí přálo,zanedlouho na něj narazila na chodbě.No to je bezva,pomyslel si,ta naivní nána už je tady.Kin se zastavila a myslela si,že se zastaví taky,ale on okolo ní prošel,jakoby ji ani neviděl.
„Wrishi!“ Zastavil se.
„Co chceš,“ optal se znechuceně.
„Je to,co Drein říkal pravda?Lhal jsi mi,abys ses dostal výš?..“ mlčel. „Tak odpověz!“
„Ano…jen jsem tě využil…posloužila jsi mi jako dokonalá vstupenka na místo vůdce klanu!“
„To je lež..ty..ty mě miluješ..“ Naklonil se k ní.
„Nesnášim tě…hodně se mi hnusíš…jsi mi odporná,jsi dotěrná a naivní husička!...Nemiluju tě.“ Kin stála jako opařená,ale místo vlny smutku,jí zaplnila vlna vzteku.Velká vlna vzteku.Zahlédla v rohu na stěně nástěnní meč.Vzala ho do ruky a výhružně ho postavila mezi ně.Wrish se výsměšně usmál. „No tak..udělej to…zabij mě.“ Přiblížil se k ní tak blízko,že každý z nich cítil dech toho druhého. „využil jsem tě….lhal jsem ti..nenávidim tě,“ v tu chvíli se Kin rozpřáhla a sekla po něm.Hravě mu uhnul a vytrhl jí ho z rukou.Pohrdavě se usmál.Kin na nic nečekala.Vrhla se na něj a svýma upírskýma zubama a vytasenýma drápama ho začla sekat a kousta.Ve Wrishovi se taky vzbudila nepříčetná vlna hněvu a začal se bránit.Bránit?..ne..útočit…Také vysunul své drápy a jako zkušenější upír,zasadil Kin několik bodných a řezných ran.Byly hluboké a hodně krváceli.Pak,v jediném okamžiku,kdy Kin útočila,napřáhl meč a vrazil jí ho přímo do břicha.Z úst jí vytekla krev.Zůstala stát a koukala mu do očí.On koukal do těch jejích.Jako by mu tu nestačilo,vytáhl svou dýku a začal do ní bodat.Víc,víc a víc,až mu dýka vypadla z ruky.Kin tam pořád jen stála,upírajíc naň svůj zrak.Pak jakoby se v ní vzbudila nová vlna,vytáhle ze sebe meč a jednám máchnutím usekla Wrishovi hlavu.
………………………………………………………………………………………………………..
Drien slyšel nějaké výkřiky a vydal se je stopovat.Náhle se odněkud vykutálela něčí hlava.Pozorně se na ní zadíval.Poznal,že patří Wrishovi.Zachvátil ho strach….strach o Kin.Vyběhl za roh a bodlo ho u srdce.Kin se zhroutila k zemi.Drein ji ještě stačil za chytit,a svezl se s ní k zemi.Nechápal,ale do očí se mu vkradly slzy.
„Co jsi to udělala…“ zašeptal,hladíc jí po vlasech.
„Já..já to dokázala…jsem..volnáááááá……..“ vydechla.Oči měla otevřené,a tak Drei mohl vidět,jak se z ní vytrácí život a její oči dostávají pravou barvu.Usmál se a oči jí zavřel.Hnědé,má hnědé oči.Políbil ji.
„Kin Galadriel,“ zašeptal.