Leť

Zaprášené police..dívá se stále jedním směrem..jakoby někoho čekala..Po tváři se jí kutálejí zářivé hrášky kapiček..Je jich nespočet..Nesnaží se je už ani utírat..chce se vybrečet..konečně ze sebe dostat všechnu tu beznaděj..otevírá okno..dívá se dolů..ach ta výška..děsí ji..Hlavou jí zazní heslo: Tak roztáhni křídla a leť..Padá..měla ji tolik ráda..opustila ji a nechala ji tady samotnou..komu bude teď skládat hlavu do klína..Komu se bude svěřovat? Přišla o svojí nejlepší kamarádku Maminku..ale chápe to někdo? Cítí snad někdo jak se cítí?jak moc je sama? Hlavou jí zní spousta vzpomínek..třeba jen to jak jí maminka vzala na její první pouť byla tak malá, že z toho nic neměla.. Nebo jak s ní roztomile mluvila..jak na ní šišlala..a jak se jí v tom nejkrásnějším okamžiku rozzářila tvář když její drahá dcera řekla Máma..Plakala štěstím..Jak moc byla šťastná, když viděla svoje malé dítě, jak dělá první krůčky..že místo popředu umí lézt jen pozadu..jak řekla třeba jen ham ham..a ona z toho byla tak unešená..jenže přišla puberta a ona maminku odkopla..neznala její cenu..nevážila si jí..nečekala, že by snad mohla někdy litovat..Vykašlala se na ní, i když jí měla tak moc ráda a svoje city skrývala za nenávist..Jenže přišel den, který to všechno změnil..všechno se obrátilo proti ní..Maminka přišla od doktora..snažila se usmívat, ale dcera poznala, že se něco děje..tolikrát se ptala, co se stalo..ale marně..až jednou večer, za ní maminka přišla..povídali si celé hodiny..dcera to znovu zkusila stejnou otázkou..Mami co se děje? Přišla rána pod pás..byla vážně nemocná..a ona jí to řekla, až teď? Kolik měla času? Málo? Byla to vážná nemoc..a ona to věděla, jenže nechtěla dát smutek najevo.. přitiskla jí k sobě..povzbuzovala jí, že nemoc na ní nemá..že je ta nejlepší maminka pod sluncem..že je silná a bude tady ještě dlouho..s ní..bok po boku půjdou do života plného překvapení..Konečně přišla noc a dcera plakala..moc..nevěděla co má dělat..vylezla z postele..vkradla se až do ložnice..probudila maminku..chytla ji kolem krku a řekla..Mami..mám tě ráda..Maminka se nezmohla ani na slovo..jen tak tam seděli hodiny..tupě zírali do zdi..ani jedna však nepromluvila..S maminkou se to stále zhoršovalo..byla z ní troska..jenže dcera si jí až teď začala vážit..snažila se jí všechno vynahradit..ale měla málo času..nezvládla to..selhala..nebyl už vůbec žádný čas..seděla znovu na posteli, ale teď už sama..plakala..nedalo se to zastavit..nikdo jí nechápal..nikdo nechápal, proč ji to tak zmohlo..vždyť už je to několik měsíců..ztratila všechny..teď volně padá a v hlavě jí zní..tak roztáhni křídla a leť …STOP..klapka po 4..bylo to výborné..