Pohled do duše

„Když se podívám do zrcadla, vidím svůj obraz. Lesknoucí se sklo odráží moji tvář, moje rysy a povahu… Vidím to, jaká jsem…..“ řekla Michala.
„Člověk si při pohledu na sebe uvědomí, že je alespoň něčím dokonalý jako všichni ostatní a že má stejně jako všichni ostatní i svoje chyby.“ Přikývl Tomáš.
„Denně potkávám nové lidi, nahlížím do jejich života a sleduji jak se chovají v určitých situacích. Poté přemítám co bych dělala já, jak bych se rozhodla, kdybych byla na jejich místě. Pak dojdu k názoru, že každý by se zachoval alespoň trochu jinak. Nikdo nemá na svět stejný pohled, koneckonců všichni se na něj díváme jinýma očima.“ Odvětila Michala
„Nikdo se nechová absolutně skvěle, nikdo není jako ten druhý….“ Tomáš na to spíš pro sebe.
„Jo…někdo kouří trávu…někdo je prezident USA….“ Promluvil Jakub.
„I blázen může dokázat cokoli….“ Zamumlal Tom.
„A prezident může kouřit trávu…..“ řekl Jakub.
Michala se zasmála a Tomáš ho probodl chladným pohledem.
„Dnes se řeší důležité věci, ne závislosti pana prezidenta, vážení!“ ozval se z koutu hlas jakési ženy a neznámá vzápětí přišla mezi mladistvé.
Zmlkli. Jakub se šklebil.
Žena se posadila mezi ně a začala vysvětlovat: „Duše je lidská schránka. Není to žádná věc, do které byste mohli házet dopisy a pohledy, nýbrž je to schránka plná pocitů a přání. V naší duši se najde láska, žal, zloba i stesk…děti, nikdy nesmíte dovolit, aby vám ta schránka přetekla…to je jako kdybyste dělali bábovku, -ale ano je to tak!“
Zvolala, protože Michala a Jakub se na ní dívali nejistým pohledem.
Chvíli bylo ticho.
„Je to jako buchta…“ Jakub přemítal nahlas.
Tomáš ho sjel pohrdlivým pohledem.
Kuba se zamračil…: „Když dáš do buchet moc kvasnic, taky to nebude zrovna to nejlepší, Tome.“
„To je pravda,“ neznámá se na něj usmála, „když dáte do bábovky moc kvasnic, tak vám překyne přes okraj formy. A stejně tak je to s duší. Každý z nás by si na ní měl dávat pozor a opatrovat ji, poněvadž je to naše pomocná schránka.“
„Kdo vy vlastně jste?“ zeptala se Michla neznámé.
„No…totiž když onemocněla Pavla, tak si mě váš režisér pozval na výpomoc…“
„Páni, tak to vy máte hrát tu uhozenou ženskou co porovnává duši s bábovkou? Vy jste Magdalena?“Tomáš na ni ohromeně pohlédl a Jakub se začal smát.
Magdalena se zamračila: „Ty Jakube, to taky nemáš zrovna nejlepší, nejdřív ta tráva a potom ty buchty…..“
„To bylo ve scénáři, za to já nemůžu!“ Namítl chlapec hlasitě.
„Co se to tu děje?! Jak to,že se bavíte? Jak to, že se netočí?“ vysoký vousatý muž se vynořil zpod závěsu.
Režisér. Všem klesla brada.
„Tak jo mládeži, tuhle scénu vezmeme znovu a je to jen kvůli vám. A vy Magdaleno: Měla byste dát do té bábovky víc šťávy, koneckonců nejsme žádná ledajaká herecká společnost.“
Povzdechli si. A pak se začala už po třetí točit scéna číslo třináct, jakožto ta nejnudnější část nového filmu Pohled do duše. Trhák z toho určitě nebude.