Úkol splněn

Utíkala co jí jen nohy stačili. Pronásledovali ji tři jeho poskoci a ona jim musela za každou cenu utéct.Běžela už pěknou dobu a docházel jí dech. Musela se zastavit. Ne,musím to vydržet,nesmím podlehnout,nutila se dál k běhu. Otočila se,aby se ujistila,jestli ji ještě pronásledují. Byly tam. Otočila se zpět,ale náhle do někoho vrazila. Povalila ho na zem a spadla na něj. Zděšeně se na něj podívala. Byl to nějaký kluk,se zelenými vlasy a tmavě modrýma očima. Za ní se ozvali výkřiky. Poplašně se ohlédla. Z tváře jí stékala krev přímo na klukovo tričko. Ten si toho všiml,a víc se na tu holku zaměřil. Měla dlouhé,černé vlasy. Byla docela malého vzrůstu,ale to ji jen přidalo na kráse. Rychle se zvedla a postavila se útočníkům čelem. Ti se zastavili těsně před ní.
„Bylo na čase.Nám stejně neutečeš,“ zavrčel jeden z nich.
„K němu se nikdy nevrátím,jasný!“ Zakřičela dívka,stojící před mladíkem,kterého před chvílí porazila. Nechápal,co se tu děje,ale rozhodl se,že tý holčině pomůže.Zvedl se na nohy a ochranitelsky se za ní postavil.Jeden z chlápků si ho prohlédl.
„Ale,ale…našla si ochránce,“ zasmál se odporným hlasem. Lehce otočila svůj pohled a zadívala se na mladíka,tyčícího se za ní.
„A co je tobě do toho!“ Štěkla po něm.
„To,že to odnese spolu s tebou,“ kývl na své společníky a všichni se na ně vrhli. Holčina něco zamumlala a chlapy odlítli několik metrů zpět. Mladík jen zamrkal očima. Ta dívka…,pomyslel si,ale nic nedomyslel,protože byl vzápětí taky odhozen.Ještě slyšel dívku vykřiknout,a pak už nastala jenom tma.
…………………………………………………………………………………………………………………………..
Probudil se v tmavé místnosti s jedním oknem. Chtěl se zvednout,ale nohy se mu podlomili a v hlavě pýchlo.Co se to k čertu jenom stalo.P ak si vzpomněl. Vyšel z hospody a vrazila do něho nějaká dívka… Ta dívka! Zmateně se rozhlížel po místnosti. Byla tu taková tma,že nebylo nic vidět. Za to bylo slyšet. Slyšel přerývaný až neznatelný dech. Počkal,až jeho oči plně přivyknou tmě,to snad pak něco uvidí. A taky že jo. Zadíval se na protější stěnu. Byla tam ta dívka,co ho srazila na ulici. Ta s těma velkýma očima. Jenže tady něco nehrálo.Ruce měla nad hlavou spoutané okovy.Nohy podlomené,a sotva se dotýkala země.Pod ní se tvořila kaluž krve. Neváhal. Zvedl se a přešel k dívce. On nebyl spoután.Hlavu měla skloněnou dolu. Z úst jí odkapával kapičky krve. Slyšel,že něco mumlá. Nerozumněl tomu. Jemně,aby jí neublížil,zvedl hlavu. Obličej měla celý od krve a lehce vyčnívající zuby na každé straně jí dodávali na strašidelnosti . Přesto byla něčím jemná a křehká.
…………………………………………………………………………………………………………………………
Prudce otevřela oči. Před sebou zahlédla mladíka,kterého porazila na ulici,když před nimi utíkala. Těkala po místnosti očima. To ne,pomyslela si. Náhle si uvědomila,že jí něco drží ruce. Prudce jimi trhla a zároveň vykřikla. Do hajzlu!,nadávala,dostali mě. Pohlédla zpět na mladíka. Byl urostlé postavy s širokýma ramenama. Asi dělá nějaký sport. Měl delší hnědé vlasy. Krásně tvarovaná ústa a lehce křivý nos. Upíral na ni svůj zelený,jedovatý pohled. Ona na něj upírala svůj fialový pohled.
„Jak se jmenuješ?“ Zeptal se mladík. Chvíli se na něho dívala,jakoby zvažovala,jestli není nebezpečné říct mu své jméno.
„Adriana,“ řekla po několika minutách.
„Já jsem Lexe,“ Kývla na pozdrav, ale vzápětí zkřivila rty bolestí. „Co ti to udělali,“ zašeptal Lexe a lehce se jí dotknul. Ona se pod tím teplým,jemným dotekem zatřásla. Lexe to ucítil a hladil jí dál. Podívala se mu do očí. Zračila se mu tam jakási podivná něha a starost. Starost o ni. Dveře se v ten moment otevřeli a do místnosti vpadli dva chlápci. Odhodili Lexe na druhou stranu místnosti a neurvale odtáhli Adrianu pryč. Snažila se jim vykroutit,ale marně. Akorát si přivodila další krvácející ránu. Zabouchli se dveře a nastala tma.
………………………………………………………………………………………………………………………………………………
Byla vhozena do další místnosti,tentokrát už ale osvětlené a s velkýma oknama. Na židli za stolem seděl tlustý chlapík s doutníkem v puse. Když ji přivedli,zablýsklo se mu v očích. Odložil doutník a přešel k Adrianě. Přitáhl si její obličej. Zírala na něj s pohrdáním a se vztekem v očích. Natáhl ruku a silně ji uhodil do obličeje. Pak vstal a přešel k oknu.
„To nebylo chytré mi takhle utíkat mé zlaté děvče,“ zvedla hlavu a plivla před sebe. On to jen přešel zhnuseným pohledem. „Ty,má milá,jsi zrůda a nikde nejsi vítaná. Jinde než tady,pod mojí ochranou bys zemřela. To víš. Tak proč jsi utekla,akorát sis s tím vysloužila bolestivý trest. Nemluvě o tom mladíkovi dole v cele.“
„Ten s tím nemá nic společného Adare!“ Se zájmem na ní pohlédl. „A věř,že radši chcípnu,než bych musela být tady další den!Slyšíš!RADŠI CHCÍPNU!“ Kývl na muže stojící za ní. Ty ji vzali za ramena a vytáhli na nohy.
„To by byla škoda.To tě radši hodně potrestám,než abych tě zabil.Do komory s ní!“ Adrianě se rozšířili zorničky. „NE!Jen tam ne!“ Křičela,ale to už ji odváděli do komory.
…………………………………………………………………………………………………………………………………………………….
Přecházel po místnosti jako lev v kleci. Náhle zaslechl křik. A další. Poznal,že to křičí nějaká holka. Adriana,napadlo ho a modlil se,jenom aby to nekřičela ona.Přání se mu nevyplnilo. Po hodině se dveře cely otevřeli a dovnitř bylo hozeno bezvládné tělo. Lexe k němu okamžitě přiskočil. Pomalu ho otočil na záda. U srdce ho bodlo. Byla to Adriana. Měla zavřené oči. Z kontroloval puls. Byl slabý,ale přece jen byl. Opatrně ji vzal do náruče a přenesl na postel,co tam byla. Byla ošklivě poraněná a na břiše měla stopy rozpáleného kovu.
„Ty parchanti,“ zavrčel,když viděl,jak jí ublížili.Přišel ke dveřím a zabouchal na ně. „Přineste aspoň něco,čim jí mohu ty rány aspoň trochu ošetřit!“ Otevřeli se spodní dvířka,do kterých někdo vsunul misku s vodou a několik hadrů . Pak se zase zavřeli. Vzal to a přešel zpět k posteli. Rozepnul jí košili.Hrudník měla celý od krve a měla na něm stopy biče.J ejí bílá podprsenka byla teď červená. Namočil hadry a přiložil je rány. Adriana sykla a otevřela oči. Lexe jí pohladil po vlasech a znovu se natahoval nad rány. Adriana ho zadržela rukou.
„Musím ti to ošetřit,jinak se ti do toho dostane infekce. A to já nechci.“ Dívala se na něj a pak mu pustila ruku.
„Ha…hadr,“poprosila. Lexe jí hadr ochotně podal,ale nevěděl,k čemu jí bude. Vzala si ho,strčila do pusy a silně skousla. Teď to Lexe pochopil. Znovu se dal do čistění rány a Adriana skousla hadr ještě pevněji. Když zkopčil s ošetřováním,zadíval se do jejích očí,plných bolesti. Opatrně jí vyndal hadr s pusy a k jemu nemilému překvapení zjistil,že hadr prokousla a zároveň si prokousla i dolní ret. Byl u jejího obličeje tak blízko,že byl v pokušní jí políbit. Nechtěl jí ale ublížit. Vzal kousek hadru a ret jí ošetřil. Sledovala každý jeho pohyb,každý jeho náznak zlosti,něhy a už neví čeho. Začala k němu cítit nějakou náklonnost.Zamrkala. Ježiši vzpamatuj se,znáš ho teprve… no ….n ěkolik hodin… nemůžeš,ale to už nedořekla,protože přiložil svoje rty na její. Ve spodním rtu jí štíplo,ale to jí bylo fuk. Začal ji pomalu líbat,tak,aby ji neporanil prokouslej ret. Jemně jí hladil po vlasech. Adriana vykřikla,protože jí nechtěně přejel rukou po stopách od biče.
„Promiň,“ zašeptal a znovu jí pohladil po vlasech. Zavřela oči a vychutnávala si dotek jeho ruky. Oči už však neotevřela.Když slyšel její pravidelný dech,usmál se. Usnula. Sedl si vedle postele,opřel se o zeď a zavřel oči. Zanedlouho byl na stejném místě jako Adriana.
…………………………………………………………………………………………………………………..
Pohnula se, a nezabránila výkřiku. Lexe nadskočil a rychle se odkutálel k Adrianě. Pomalu otevřela oči. Lexe se na ni díval se starostí v očích. Mile se usmála.Pomohl jí posadit se.
„Co je to vlastně za lidi?“ zeptal se,aby se o ní něco doveděl . Má mu to říct,nebo ne. Jestli mu to řekne,ohrozí jeho život,ale na druhou stranu když mu to neřekne,nebude vědět proč je tu a …
„Pro tyhle lidi jsem pracovala.“ Povytáhl obočí.
„Pracovala?“
„Ano.“ Lexe v tom zavětřil nějaký příběh.
„Jen do toho. Jsem jedno velké ucho,“ Usmál se od ucha k uchu. Adriana se taky usmála,ale opět zvážněla,protože se dala do vyprávění.
„Poznala jsem je,když mi bylo patnáct. Naši mě právě vykopli na ulici,a tak jsem se živila vykrádáním aut a zabíjením lidí.“ Ona a nájemný vrah? Nešlo mu to do hlavy. „Ano,tím jsem se živila. Adar,můj bývalý šéf,mě vzal pod svá ochranná křídla,protože mám … no.. jaksi se liším od ostatních.“
„Já vím…ty jsi..upír..že.“
„Ne tak docela..Moje matka byla upírka,ale můj otec byl člověk.“
„Aha,“
„Byla jsem skoro nepříčetná,a tak mě Adar..no..ochočil..jo..i tak se to dá říct.. Ochočil si mě a já jsem pro něj na oplátku pracovala jako nájemná vrah.“ Zadívala se do rohu místnosti,sevřejíc ruce pevně v pěst. „Jednou jsem ale dostala úkol. Úkol,zabít jednoho velmi prosperujícího obchodníka.Říkala jsem si,že to bude hračka. Tak jsem to tedy s radostí přijala,protože zabíjet bylo pro mě velké potěšení a štěstí. Vkradla jsem se tedy do jeho kanceláře a čekala,až přijde. Nečekala jsem moc dlouho a za chvíli vešel do kanceláře. Zkočila sem na něj a povalila ho na zem,dýku tisknoucí mu na krk.Když jsem ale pohlédla do jeho tváře,upustila jsem dýku a pomalu se zvedla….“ Přestala mluvit a jen se dívala dál do toho rohu. Lexe na ní koukal. Tak prosperující obchodník jo…kdo to asi byl,přemýšlel a nemohl se zbavit doměnky,že toho muže zná. Nedávno mu šéf nakázal najít jeho dceru a zabít ji. Neřekl mu pro,zdělil mu jen,že je velmi nebezpečná a jestli si chce udržet práci a svůj život,má ji zabít. Teď měl nekalé domněnky,že by to mohla být Adriana.
„Kdo byl ten muž?“ zeptal se nakonec. Adriana přesunula oči a zadívala se do těch jeho zelených.
„Adrian Korby… můj otec,“ Lexovi se zastavil dech. Adrian Korby byl … jeho šéf… nevěřícně jí hleděl do očí. Tak je to přeci jen ona,koho má zabít. Chtělo se mu křičet. Nemohl jí přece zabít. Za tu chvilku co tu spolu jsou k ní začíná mít velmi blízký vztah. Nemůže.. prostě nemůže. Začal plakat. Adriana se na něj tázavě podívala. Když nepřestával plakat,vzala jeho hlavu do svých dlaní. Pochopila. I otec jí to řekl v ten den,co ho přišla zabít.
„Nedožiješ se ani konce tohohle týdne. Pošlu na tebe zabijáka.Tím si buď jista.“ S těmito slovy Adriana vyskočila z okna a zmizela v temné noc.
Přitáhla si jeho hlavu ke své a něžně ho políbila. Jejich polibek byl od jeho slz slaný. Ani jednomu to však nevadilo. Věděla,že jestli ji Lexe nezabije,zabije ho její otec. To věděla. Ale nějak nechtěla,aby se mu cokoliv stalo. Znala ho jen krátkou dobu a přeci se mezi nimi utvořil vztah… nevěděla jaký,ale rozhodně nemohla dopustit,aby ho zabil. Tak. Rozhodla se. Utečou odtud a on splní,co mu její otec nakázal. Usmála se mu do rtů. Pak,když jim došel dech se na sebe zadívali.
„Utečeme.. ano?“ byla to spíš oznamovací věta než otázka. Přikývl. Adriana se rozhlédla po místnosti. Znala ji.Sem několikrát sama zavírala lidi,co měla jen unést. Věděla,že odtud nemají šanci se dostat.
„Z téhle místnosti se nedostaneme. To okno,které je támhle,“ ukázala na okno vysoko u stropu. „Za ním je zeď. Odtud se prostě utéct nedá. Jediný možný únik je dveřmi. Je to sice nebezpečné,ale jestli se chceme dostat ven,musíme dveřmi.“ Lexe pečlivě poslouchal,co mu říkala a zároveň se chvěl vzteky.
„Takže počkáme,až někdo příde a utečeme. Jak se ale dostaneme ven z budovy. Neznám to tu….,“
„Ale já ano,“ mrkla na něj. „Několikrát jsem si tu budovu prošla. Vím naprosto přesně,kde jsou únikové dveře i tajné zkrýše…..Teď jsem ale moc vyčerpaná na to,abych někam šla. Musím si odpočinout.“ Lexe jenom přikývl. Adriana si lehla a zavřela oči. „Jeslti uslyšíš jakákoliv hluk,vzbuď mě,prosím.“ Zavřela oči a Lexe už jen slyšel její pravidelný přerývaný dech. Sám se opřel o zeď a bedlivě hlídal dveře. Hlavou se mu honil rozkaz. Rozkaz zabít jeho dceru,protože je příliš nebezpečná.Pohled mu spadl na dívku spící na posteli. Zakroutil hlavou. Prostě nemohl,ale musel. Zavřel oči a uvedl se do polospánku.
……………………………………………………………………………………..
Slyšel kroky. Pohotově vstal a zbudil Adrianu. Ta kývla a znamením ruky mu řekla,ať dělá že spí. Poslechl ji,opřel se o zeď a zavřel oči. Dveře se odemkli a do místnosti vešel muž s širokýma ramenama a vojenským nožem za páskem.
„Adar chce s tebou mluvit.“
„No a co.Adar mě absolutně nezajímá.“ Čekala na jeho reakci,která ji velmi potešila.Surově po ní natáhl ruku,ale ona ho za ní chytla a přitáhla k sobě. Byla odpočatá,takže jí to nedělalo vůbec žádné potíže. Lexe mezitím vstal a sledoval,co se děje. Adriana se začala měnit. Z úst jí vyjeli špičáky a oči dostali šílený nádech. Zasmála se,až z toho Lexe přejel mráz po zádech. Pak druhou rukou zacpala chlapovi pusu a s velkou chutí se mu zakousla do hrdla. Muž se jí snažil setřást,ale tím jak z něho vysávala krev,s ní odcházeli i síli. Za chvíli padl na kolena a Adriana s ním. Nepovolila ve skusu a pořád sála. Z rány a okolo jejích rtů stékala červená teplá tekutina. Když se pak muž bezvládně sesul k zemi,nechala ho být. Lexe to všechno sledoval s vykulenýma očima. Tohle nikdy neviděl. Už chápal co šéf myslel tím,že je jeho dcera velmi nebezpečná. Přesto to co viděl nijak neovlivnilo to,co k ní cítil. Utrhla z mužovi košile jeden pruh a utřela si ústa a bradu. Pak mu vzala jeho vojenský nůž. Zvedla se a podívala na Lexe,který mezitím ovládl svůj výraz a tvářil se nepřekvapeně.
„Jdeme,“ řekla mu a vyrazila ze dveří. Pořád ve své upíří podobě. Pak se náhle zastavila a zavětřila ve vzduchu Adarovu přítomnost. Usmála se. Teď a tady všechno skončí .Rukou přimáčkla Lexe na stěnu a se sebou udělala totéž. Pomalu se přiblížila k rohu. Slyšela kroky. Šíleně se usmívala. Lexe absolutně nevěděl,co to dělá,ale když si všiml,že se zpoza rohu vynořil Adar,věděl co se tu bude dít. O krok ustoupil. Adriana se po něm vrhla a přirazila ke stěně. Adar, překvapen nečekaným útokem se nezmohl na nic. Adriana mu jedním seknutím ruky prořízla krční tepnu. Všude začala stříkat krev. Adriana se mu nenávistně zadívala do očí.
„Zabil tě tvůj vlastní upír…jaká ironie.“ S těmito slovy pustila Adara na zem,a ten tam vykrvácel.
………………………………………………………………………………………………………………………………………
Vyrazili ze dveří a nadýchali se čerstvého vzduchu. Lexe křečovitě držel vojenský nůž,který mu Adriana hodila,když se na ně vrhli Adarovi muži. Všechny do jednoho pobili,a taky podle toho vypadali. Adriana se nadýchla a otočila se na Lexe.
„Je čas.“ Lexe zvedl obě obočí.Nechápal….Jak to…AHA..,došlo mu.
„Nechci..nemůžu..“ koktal. Adriana nasadila úsměv.Pomalu k němu přešla a vášnivě ho políbila. Lexe v tom polibku cítil nezkrotnou vášeň,ale také loučení. Pak cítil,jak mu vzala jeho ruku s vojenským nožem a zarazila si ho do srdce. Přitom ho nepřestávala líbat. Lexe začal opět plakat. Cítil jak mu na ruce stéká její krev,jak její polibek ztrácí intenzitu,jak z ní vyprchal poslední doušek života a ona spadla na zem mrtvá. Stál tam a plakal. Plakal pro ni,plakal pro to,že jí musel zabít,plakal pro to co byla. Vzal ji do náruče,na tváři jí hrál úsměv. Úsměv konečně nalezeného klidu.
…………………………………………………………………………………………………………………………………….
Opatrně mu jí položil na gauč. Naposled jí políbil,naposled jí pohladil a vypařil se. Adrian Korb vešel do kanceláře a zahlédl tělo. Tělo své dcery a u něj vzkaz. Otevřel ho.
Doufám,že jste spokojený. Lexe.
Podíval se na mrtvé tělo své dcery a dal se do pláče.