Flies and Changes

Autobus se se sípáním plazil do kopce.
Pokaždé, když najel na díru v asfaltu, padesát cestujících ve svých sedadlech nadskočilo.
Seděla jsem skoro na konci řady na sedačce vedoucí do uličky a v ruce jsem svírala plechovku energy drinku.
Z té přeslazené kofeinové břečky už se mi kroutila huba.
Časopis Cosmopolitan, který kdosi zapomněl v síťce, jsem přečetla už před hodinou a kromě rad ohledně toho, který z těch nesnesitelně předražených krémů je nejlepší, mi moc duševní potravy neposkytl.
A aby toho nebylo málo, pokazila se mi sluchátka u empétrojky.
Do háje s Murphyho zákony.
Opřela jsem se koleny o opěradlo sedadla přede mnou a snažila se alespoň usnout.
Nedokázala jsem však nechat oči zavřené.
Že já kráva jsem si kupovala ten energy drink, pomyslela jsem si.
Naštvaná sama na sebe jsem víčka stiskla takovou silou, až se mi obočí spojilo v tenkou čárku.
Vydržela jsem to deset minut.
A pak najednou…..
Bzzzz…..bzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzz… zavibrovalo mi u ucha.
Opět jsem otevřela oči a ohlédla se.
V uličce mezi řadami poletovala velká tlustá moucha.
Pancíř na hřbetě měla leskle černý a bzučela tak nahlas, že by tím probudila i mrtvého.
Otřásla jsem se.
Nemám ráda hmyz a vůbec všechno, co má víc jak čtyři nožičky.
Soustředěně jsem se snažila mouchu ignorovat.
Bzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzz…
Zprvu se to její bzučení dalo vydržet, ale po několika minutách už bylo někde za hranicí únosnosti.
Dáma se špičatým nosem, která seděla přes uličku, už to nevydržela.
Jakmile moucha přistála na opěradle jejího sedadla, srolovala noviny a…..
PRÁSK!
Rozmázla ji a její mrtvolku pak smetla na podlahu.
Zvedl se mi žaludek. Rychle jsem se odvrátila a vyhlédla ven z okna.
Byla jsem ráda, že nejsem v její kůži.
V kůži mouchy…….

Ani jsem si nevšimla, kdy jsem vlastně usnula, ale když jsem znovu procitla, cítila jsem se jako znovuzrozená, plná života.
Protáhla jsem se.
Když jsem však spatřila své ruce, trhla jsem sebou.
Byly celé černé, tenké jako kus niti a rozdělené na články.
A nebyly jen dvě.
Pokusila jsem se je spočítat.
Jedna…dvě…tři…čtyři…
Dohromady jsem měla šest končetin a na zádech lesklý pancíř, zpod kterého vykukovala dvě blanitá žilnatá křídla.
Trochu jsem s nimi zatřepetala.
Jakmile rozčísla vzduch, ozval se tlumený bzučivý zvuk.
Roztáhla jsem je a začala jimi mávat jako o život, dokud jsem se nevznesla do vzduchu.

~I've watched you change
into a fly….~*

Opsala jsem pořádný oblouk po autobuse.
Pocit, že nejsem svazovaná zemskou přitažlivostí a že můžu kdykoli roztáhnout křídla a odletět, mě úplně uchvátil.
Za žádnou cenu jsem se ho nechtěla vzdát.
Kroužila jsem vzduchem a jen matně vnímala chvění v žaludku.
Užívala jsem si let plnými doušky.

~I´ve watched a change
in you
It's like you never
had wings…..~

Tryskem jsem se prohnala celým autobusem až k sedadlu, na kterém dřepěl řidič.
Nevšiml si mě, upíral pohled na cestu.
Přistála jsem na jeho bambulovitém nose a pohlédla mu do očí.
Škubnul sebou a ohnal se po mě rukou.
Autobus mírně zakličkoval.
V duchu jsem se svíjela smíchy.
Znovu jsem vystřelila do vzduchu.
V životě jsem se necítila tak skvěle…tak..tak živá…..

~Now you feel
so alive…..~

Brzy jsem ucítila, že mi docházejí síly- neustálé třepetání křídly mě vyčerpávalo.
Potřebovala jsem si odpočinout.
Krouživými pohyby jsem se snesla na umělohmotnou opěrku, abych ulevila svým nebohým křídlům.
Složila jsem je k sobě a snažila se znovu načerpat energii.

~I've watched you change
i took you home
Set you to the glass….~

Vzduch zničehonic prořízlo zasvištění.
Podlédla jsem vzhůru.
Znásobeným viděním jsem spatřila srolované noviny, jak se řítí vzduchem.
Prásklo to.
Okolí zničehonic potemnělo.
Zacukalo to se mnou, v křeči jsem upadla na bok.
Křídla jsem měla polámaná a zmačkaná, nohy jako by se mi svázaly do uzlíku.
Pohlédla jsem nahoru.
Noviny byly jen kousíček od mé tváře, připravené udeřit znovu.
A pak…..
PRÁSK!
Víc už jsem neviděla.
Byla jsem mrtvá.

~I PULLED OUT YOUR WINGS
.... and then I laughed…~

* Change (In the House of Flies) - Deftones