Jsem volná

Bojím se, už si ani pořádně nepamatuji, jaké to je, se nebát. Jsem zalezlá v rohu pokoje a radši ani nedýchám. Nechci aby si mě všimli. Čekám, čekám kdy se ozve další rána... kdy ji zase uhodí. Opět se doma hádají. Proboha, zase po sobě házejí talíře. Kolik jich doma vlastně ještě máme? 3? 4? Oblíbený mamky svatební servis, který dostala jako svatební dar od babičky, padnul hned jako první. Otec jí to udělal schválně. Věděl jak moc na to servisu mamce záleží. Jen sedím, sedím a modlím se. Snahu usmířit je, jsem už před dávnou dobou vzdala. Spíš od té doby, co jsem taky nějakou tu ránu slízla. Kříčí, zase na sebe křičí. Mamka pláče, což ho ještě více rozčiluje. Hádají se kvůli mě. On jí to pořád vyčítá. Hádají se kvůli mému prospěchu. Vždycky najde nějakou záminku, aby se s ní mohl pohádat. Prý to je tím, jak se o mě stará. Prý nejsem jeho dcera... Po tváři mi stékají slzy. To je snad jen zlý sen. Hlavnou se mi honí všechno a zároveň nic. Přestaňte, prosím. Ale moje prosby nikdo neslyší... Vykřikla. Zase ji uhodil. Kdy tohle jenom přestane. Rána... muselo se jí něco stát. Najednou se všude rozhostilo strašné ticho. Minule dopadla se zlomenou rukou. Určitě to nebude nic horšího než minule. Doufám... a to všechno kvůli mně. Jediné, co slyším je tikot hodin na stěně. Bojím se pohnout. Najednou bouchly dveře. Odešel... snad. Nejsem schopná dojít za mamkou. Určitě je v pořádku. Měla bych se jít za ní podívat, ale co když se vrátí? Čekám, připadá mi to jako věčnost. Nepřichází... půl hodiny pryč a on nikde. Určitě zapadl do nejbližší hospody. Pomalu jdu do kuchyně a mám strach z toho co uvidím. Mamka... kde jenom je. Krev, to jediné je tu všude vidět. Všude je spousta krve. Měla jsem ho zastavit. Nééé mami... mami, zůstaň tu se mnou. Mrzí mě to. Odpusť... Já tě neopustím. Hned budu u tebe. Počkej na mne.... Nebolí to, když se mi nůž zařezává do zápěstí. Necítím bolest... spíš úlevu. Budu opět se svou maminkou. Jsem volná...