Největší sen I.

,,Ahoj Miki. A nezapomeň, že zejtra si to zopakujem!" zavolá na mě Nat naposledy.
,,Jistě, ale zejtra už tě porazím!" vypláznu na něj jazyk, zamávám a utíkám na autobus, který stihnu jen tak tak. Plácnu sebou na sedačku a zaposlouchám se do Mp3, kde zrovna hraje nějaká slaďárna.
Div že jsem dokázala vystoupit z busu. Dneska to bylo ve škole děsný. Takovejch písemek, ani na to už nechci myslet. Doma zastrčim tašku do kouta a pozdravim se s rodičema. Když se dozvěděj moje známky už chtěj začít s výchovnou notou, ale k té jim nedám možnost. Zdrhnu. Vezmu si batoh s věcma a utíkám ke stáji. To je jediný místo, kde jsem volná. Vejdu do stáje a hned vím, že jsem doma. Pozdravím se s každým koníkem zvlášť, ale moje mysl už je u mého miláčka Ley Boye. Vyhlíží mě přez dvířka boxu a těší se až budu u něj. Zastavím se před jeho boxem a dívám se na něj. Upřel na mě pohled který jásně říkal :,,Tak na co čekáš, jsem jenom tvůj!" zasmála jsem se a vlezla do boxu. Objala sem ho a hned našel v kapse mé bundy mrkev.
,,Ty zlobidlo, to si nikdy nedáš pokoj??? Ta měla přijít až pozdějc!" naoko ho pokárám. Potom jsem ho zvesela táhla do kruhovky za ohlávku. Nechala jsem ho aby se vyválel a potom jsem se vyhoupla na jeho neosedlaná záda. Objala jsem ho okolo krku a dlouho jsme zůstali takto spojeni. Začala jsem přemýšlet, co bych si bez něj počala. Ley byl můj kůň kterého naši před dvěma lety koupili skoro za hubičku, protože to bylo nejproblémovější zvíře jaké kdo znal. Kousal, kopal a nenechal na sobě nikoho jezdit a za to byl surově bit. Když jsem ho v ten den uviděla jak se na mě dívá a přitom mě nenávidí, věděla jsem že ho v tom nesmím nechat. V jeho oku byla ta nespoutanost, ale přitom smutek a touha. Touha být volný a přitom milován. To se mu odemě splnilo. Byly mu tehdy 3 roky. Nyní mu je 5 let a jsme šťastni. Je pořád horš než ostatní koně a nemá rád když musí dělat něco podle ,,pravidel" ale milujeme se navzájem a proto se respektujeme.
Ze vzpomínek mě vytrhl hlas:,,Miki, Miki honem tohle musíš slyšet!" běžela ke mě Sanra. Pohladila jsem Leye po lesklé černé srsti aby se uklidnil. Neměl lidi rád a nedůvěřoval jim.
,,Copak. Co je tak důležité žes porušila moje myšlenkové spojení s jinou dymezí???" rejpla jsem si.
,,Dneska je to víc než důležitý," spustila překotně , ,,za tejden jsou tady klubový závody ve všestrannosti a může jet každej kdo tu má koně nebo je v klubu!" drmolila. Já hned věděla o to znamená. Tohle byla moje příležitost. Všichni věděli že Ley je nejlepší al ještě neměl možnost se ukázat. Pobídla jsem ho a vyrazili jsme radostným cvalem kolem kruhovky. Málem jsem sklouzla dolu, když Ley hodil kozlíka.
,,To je super San! To si nenecháme ujít!" mrkla jsem na ni, seskočila a zavedla Leye do boxu. Vyčistila jsem ho a vyprosila jsem mu nějakou mrkvičku z krmivárny. Přece jen jsem měla dobrou náladu. Potom jsem musela domů. Čekala mě spousta práce.
Když jsem ulehla do postele, cítila jsem únavu. Začala jsem přemýšlet o sobě. Nebyla jsem vůbec zajímavá. Bylo mi 15, chodila jsem na gympl, ale známky nic moc. Milovala jsem koně. Měla jsem hnědé vlasy asi po pás a vlnité. Hnědé oči a celý rok jsem byla trochu opálená. Byla jsem vysoká a docela štíhlá. Každý mi říkal že jsem hezká, ale tohle mě tolik netěšilo.O kluky jsem se moc nezajímala, ale byl tu jeden který se mi líbil. Hnědé oči i vlasy, svalnatá postava a sexy úsměv. jak ráda bych.... usnula jsem.