Lítací

Přilétl a sedl si ke mně na parapet. Protáhla jsem si levou nohu, opřenou o omítku a nechala ho, ať mi ozobává patu. Lechtalo to. Proletěl by ses se mnou? Jo, ale dělej, nemám na to celý den. Seskočila jsem z okna, stáhla jsem plamen pod polívkou a chytla se ho za křídlo. Kdyby věděl, že vařím slepici, asi by se se mnou vůbec nebavil. Můžem. Zabral a já roztáhla ruce. První vkluz mi rozdělil vlasy na čele a zvedl je z krku. Proud větru mi proletěl výstřihem mezi prsy a postavil bradavky. Měla jsem si vzít rolák, napadlo mě. Zamířili jsme si to ke kostelní věži. Tady bydlím, sdělil mi v otáčce a já pohledem zachytila hnízdo plné otevřených hladových zobáčků. Nemáš závrať, když bydlíš tak vysoko? zeptala jsem se ho. Kouknul na mě korálkovým okem. A ty? Vždyť jsi v jedenáctém patře? Zamyslila jsem se a škrtla břichem o věž. V životě jsem neviděl takové lítací motovidlo, posmíval se mi. A já ještě v životě neviděla menšího ptáka, oplatila jsem mu to. Pochopil mou sexistickou narážku a odvětil, že s velkým se lítá blbě. Zasmáli jsme se a tentokrát jsem se jen těsně vyhnula zdi školy. Chytila jsem se ho pevněji a zamířili jsme nad cestu. Auta se míhala v obou směrech a připomínala mi angličáky mého bráchy. Na přechodu stáli mravenci a čekali na světlo. A já nemusím, heč! Dráha letu je volná, vzdušný prostor otevřený a dispečink vydal povolení k vystoupání do vyšší letové hladiny. Párkrát jsme máchli křídly a rukama a už jsme neviděli ani mravence. Konečky prsů mi začaly křehnout a zabořila jsem je hlouběji do peří. Není divu, že vám tady není zima, když máte takovou přikrývku. Ukážu ti střemhlavý sestup, řekl, a tak jsem přitiskla ruce k tělu a cítila, jak hlavou rozrážím vzduch, až mi pískalo v uších. Jupíííí…to je fofr! Zavřela jsem oči, stiskla pevně víčka a najednou jsme byli zase nad náměstím. Nemůžu s tebou lítat celý den, podíval se na mě. Každý holt má to svoje, řekl a odletěl nachytat dětem mouchy. No jo, pokrčila jsem rameny, seskočila z parapetu a šla zadělat kapání do polívky.