Komentář k dílu: Modrý strach
Anotace: Nepovedlo se mi přes kapacitu tohoto kritického archu jaksi uložit komentář ke správnému autorovi, jemuž dílo právem náleží, a proto jsem se rozhodla; pokud si to teda bude chtít přečíst; že vše zkusím napravit, když to uvedu třeba jako dílo. Tak :-)
Tvé dílo, smím-li se připojit ke kritice, jasně píše o věcech, které nebývají publikem hodnoceny otevřeně, dokonce kolikrát se stává, že jsou odsuzovány se zbytečně falešným zájmem komunit...
Láska, která na začátku vystupuje jako téměř krystalicky čistá a samozřejmá emoce, je v pozadí jedné strany mince, právě v prvních okamžicích této prózy se jeví jako každá jiná další láska, pouze jako zátiší dejme tomu líce jedné kovové bankovky - viz postava dívky. V následující fázi se jemně transformuje v něco neslučitelného s emočními proporcemi dívčiny, ale je třeba si uvědomit, že je to stále ta láska, jen trochu jinak vykreslená - viz chlapec.
(Potom však Tvůj děj začíná jít celkem doztracena a pomalu je zmatený pro jednodušší čtenáře, to se mě však netýká, neb vnímám další spojitosti)
Strach. Bolest. Žal. Možná jistá nedůvěra. Tajemství. Zatímco u dívky jasně rozvíjíš její pocity, nejspíš jsi zvolil snadný popis jejích emočních fází, chlapec se charakterově jeví stále více tajemně, což hmatatelně napíná situaci.
Najednou se oko i mysl čtenáře rozpíná v galerii, kde detektivně v rámci stvárnění dívky pátrají po tajemství, jež v sobě nese chlapec. Pozoruhodné je, že se takový ten pomyslný škraloup pravdy vyluští z obrazu, který zároveň představuje novou osobu. A potom se pomalu, ale jistě, dostáváme k přelomu děje, který s sebou přivání nové emoce a postoje obou hlavních person. Chlapec se ke konci dozná svých skrytých pocitů, ale právě on s sebou přivodil zvláštní schizofrenní situaci, kdy vlastně není znát, kdo je kdo. David je Kieran? Jeho irský otec je též tím panem Svobodou? Snad to byl jen tvůrčí záměr, ovšem přivedl neskonale zapeklitou hádanku...
Na začátku komentáře jsem uvedla, že lidé podobnou tému kolikrát berou s předsudky, je to pravda. Právě láska svými patvary člověku může nastavit různorodou clonu, přes niž je těžké se přenést. Nejdříve vidím krystalickou, nevinnou, přec vášnivou lásku dívky. Potom lze spatřit nedůvěru chlapce (i to je láska v jiné kůži - mám na mysli lásku k sobě samému a k tomu, aby dívčinu neranil pro svoje nechvalné zážitky) A z vyprávění chlapce číhá na čtenáře ozvláštněná situace, která s sebou nese jednu patrně patologickou, až bizardní podobu lásky, která přehupuje přes všechna svá předsudková úskalí své jméno - incest. Ovšem celou tuhle záležitost zakrývá svým způsobem i jistá dávka známé schizofrenie - Kieran svého otce zabije brokovnicí, ale najednou mluví před dívkou o tom, že ten člověk, co ho viděl v autě, je jeho jediným otcem. Možná to máme chápat obrazně - tak, že potom nedokázal nikoho jen tak příjmout, a proto díky vhodnému chování tohoto člověka ho začal brát za vlastního otce... Nevím, jak to mám chápat já... Co myslíš Ty? Je otec Kierana tím panem Svobodou? Je Kieran i David tatáž osoba? Tedy z vyprávění je něco možná patrné - aspoň to, že David i Kieran jsou snad jeden člověk... Ale vrtá mi hlavou, kdo je tedy jeho otec - ten, kdo na něm prováděl ty ohavnosti.
Prosím, vyjádři se k mým pochybnostem a uveď vše z příběhu na pravou míru, moc mě to zajímá.
Ještě bych dodala něco k hodnocení:
Slovní zásoba - na 100%
Kompozice - též 100%
Charakter postav - trochu neúplný ... vidím to na 60%(např. otec)
Držení se tématu - 80% (Někdy uniká do zbytečností a tedy i z hlavní myšlenky)
Celkově to však vidím tak na 90%, jelikož mi učarovaly neotřelé slovní obraty a prostředí, do něhož slova krásně zapadají. Mimochodem, cením si vynikajícího popisu obrazu, díky němuž jsem si jasně představila jeho barvy. Zajímá mě, zda jsi takový umělecký projekt již někdy viděl, nebo jestli jde čistě a jen o výplod Tvé fantazie, která jak se zdá překypuje nápady? Také venek irského prostředí jsem si hravě dovedla představit, a to jsem v Irsku zatím ještě nebyla.
Mohu s přehledem dodat, že jsem si z tohoto povedeného dílka odnesla pořádný kus něčeho, co plně a svobodně vyjadřuje všechno potřebné k tomu, čeho se v próze tak nějak od autora očekává. Ale Ty jsi mě překvapil, předchozí díla jsou oproti tomuto - ač to nerada přiznávám - jen pouhopouhou kulisou na světákově divadle.
Komentáře (1)
Komentujících (1)